Vysoké Tatry 2012
Po několika plánovaných ale nerealizovaných horských akcích jsme s Martinem konečně vyrazili do Vysokých Tater na pořádný přechod.Předpověď slibovala různorodé počasí, což se nakonec potvrdilo. Noční vlak v lehátkové úpravě nás ráno vyhodil v Popradu, odkud jsme přejeli električkou do Starého Smokovce a chvíli po sedmé jsme již šlapali po zelené, červené a zase znova zelené na Téryho chatu (2015 m n. m.). Udávaný čas jsme stáhli téměř o polovinu a překvapilo nás poměrně málo sněhu. Záznam trasy je pro případné zájemcetady.
Na chatě jsme posnídali, ubytovali se, odlehčili batohy a vyrazili do mlhy dobýt v létě uzavřený vrchol Baranie rohy (2526 m n. m.). Viditelnost nebyla zrovna nejlepší, ale po chvíli hledání se nám podařilo najít správnou výstupovou cestu. Nasazení maček přišlo téměř okamžitě, místo cepínu posloužili na úvod hůlky. Po přibližně půl hodině stoupání jsme dorazili na Baranie sedlo, odkud nám chvíli trvalo najít tu správnou cestu přes jeden morálový skalní přelez a kratší sněžný traverz. Na vrcholu nebylo moc k vidění, takže vrcholovka a za cepínového přidržování vzhůru dolů. Trasa výstupu je pro případné zájemce k dispozici tady nebo na fotografii z následujícího dne tady. Něco málo po druhé hodině už jsme byli opět na chatě, takže po prostudování mapy ze všech stran a zahrání par šachových a kostkových partií jsme kolem osmé šli spát.
Druhý den nás přivítalo naprosto úžasné počasí. O něco méně úžasné byl pohled na strmou cestu na Priečné sedlo (2352 m n. m.), přes které jsme se vydali na Zbojnickou chatu. Z blízka již byl výstup o něco reálnější, takže mačky, hůlky, posléze cepín a za hodinku a něco jsme byli od chaty v sedle. O zakreslení výstupu jsem se pokusil tady. V sedle jsme ještě chvíli zvažovali výstup na Širokou vežu, ale nedostatek sněhu nás odradil a nasměřoval k sestupu na chatu (panorama). Krásné počasí nás neustále zastavovalo ke kochání a fotografování (panorama 1, panorama 2, panorama 3), ale i tak jsme kolem 11 byli na Zbojandě. Po rychlém obědu jsme se rozhodli prohlédnout si další z cílů trasy (sedlo Prielom – 2288 m n. m.) z blízka. Od chaty se vše jevilo opěr poměrně strmě (nákres výstupu), z blízka už bylo zřejmé, že to nebude nic hrozného a další den v pohodě projdeme. Tma byla ještě hodně daleko, takže jako odpolední program jsme zvolili výstup na Svišťový štít (2383 m n. m.). Na vrcholu to foukalo sice ukrutně, ale výhledy naprosto famózní (panorama). Celá trasa výstupu a sestupu je zaznamenána tady. Odpoledne a podvečer jsme si opět krátili mapováním, šachy, kostkami nebo zábavnou hrou najdi vrchol na mapě. Celonoční vítr dával tušit změně počasí, která také přišla.
Nedělní počasí nás překvapilo silným větrem, lehkou mlhou a především rapidním úbytkem sněhu během noční oblevy. Před osmou jsme vyrazili směr sedlo Prielom, odkud následoval asi nejnáročnější sestup. Po zralé úvaze zůstaly sedáky a lano v batohu a opatrným krokem jsme sestupovali dolů k Zamrznutému plesu. Odtud chvíli nahoru na Polský hrebeň, kde se opět nabízelo krásné panorama. Ze sedla jsme nasadili poměrně ostré tempo a po krátké fotozastávce jsme se před 11 již vyhřívali u Velického plesa u Sliezského domu. Odtud po magistrále za neustálého focení. Až do Starého Smokovce a dál už jen kochání se pohledy z vlaku na Vysoké, Nízké Tatry a obě Fatry. Záznam celého dne je tady.
Fotečky z vydařené akce jsou tady.
