První jarní lezení

Škoda, že jsem u sebe neměl foťák!!! Nedělní sluníčko svítilo tak krásně, že nás vylákalo na skály na Kružberk. Kolem oběda Libuška obvolala pár kamarádů a vzápětí málem prorazila strop z toho šťastného skákání, že už konečně může jet lézt. V Opavě jsme nabrali Rosťu, Míšu a Barušku a kolem druhé odpoledne jsme dorazili na Kružberk. Nebyli jsme sami, koho jarní sluníčko vytáhlo ven. Kromě několika lezců bylo neustále kolem plno přihlížejících tatínků a maminek s kočárky. Skála byla krásně rozehřátá, takže jsme lezli dokonce v tričku. Na úvod Libuška vytáhla jednu trojku, zatímco kluci se hned pustili do nějaké pětky. V nastoleném pětkovém duchu jsme pokračovali celé odpoledne a asi po dvou hodinách a čtyřech vylezených cestách jsme uspokojeni uháněli na Opááávu. Už teď se těším na další lezení. Škoda jen toho foťáku.