Opět na Kraličáku

Tak jsme po dlouhe době zase vyrazili na pár dní na běžky. Česká čtyřka v podobě Janča, Piškot, Libuška a já jsme se vydali tentokrát do oblasti Králického Sněžníku. Janča s Piškotem zvolili vlastní trasu na sněžnicích a já s Libuškou na běžkách. První den jsme vyrazili ze Stříbrnice směrem na Kraličák a dále po hřebenu směrem na Klepý k „naší“ chatě. Při sjezdu dolů mě potkál pěkný pád, ze kterého mě ještě teď bolí rameno, ale jelo se nádherně. Udělal jsem hned ráno jeden pokus. Namazal jsem cvičně vosk na vlhký sníh. Za chvíli jsem tomuto vosku začal říkat tulení pásy na běžky a připadal jsem si jako na skialpech (na nich jsem ale nikdy nestál). Každý kopec pak pro mě byl rovina. Při sjezdu mi ale došly nervy, takže jsem seškraboval, co to šlo. Před chatou nás už čekala paní, která si nás pamatovala od minula. Dali jsme spršku a začali vařit pro Piškoťáky, kteří asi za hodinku dorazili. Večer jsme lehce popili a šli na kutě. Druhý den Piškoťáci dobývali hlavní evropské trojrozvodí Klepý neboli Trojmorski wierch a my s Libuš podnikli výlet do Polska. Sněhu bylo tolik, že jsem ho měl až po krk, ale bylo to super. Poslední den už nás čekala cesta domů na koleje. Nechali jsme se opět jako minule vyvézt lanovkou a pak už jen asi 10 km sjížděli nádherným údolím k vlaku. Všude kolem 2 metry sněhu a nikde nikdo, prostě nádhera. Odpoledn jsem završili jstejně jako posledně v hanušovickém lidovém domě na pozdním obědě. Fotečky ze sněžnic jsou vidět u Piškota, já foťák bohužel neměl.