Zimní Kraličák

Nedávno můj brácha poznamenal, že v každém mém článku je nejpozději v druhé větě slovo Libuška. 🙂 Ani tentokrát tomu nebude jinak, protože jsme s Libuškou opět někam vyrazili. Po vzdělávacím pobytu na ostravské GIS konferenci jsme se potřebovali pořádně provětrat, a tak jsme nanesli další novou vrstvu vosku a vyrazili s běžkami do Starého Města pod Sněžníkem. Teplota se v nížinách pohybovala kolem 10 stupňů pod nulou, ale čím víš jsme stoupali, ubývaly i vrstvy našeho oblečení. Těsně před Stříbrnicí jsme předběhli jednu malou skupinku běžkařů a začali stoupat. Stoupání ostatně bylo náplní naší práce po dobu dalších několika hodin. Libuška byla ve formě, a tak jsme se přehnali přes další skupinku lyžařů. Těsně pod vrcholem jsme se zastavili u pramene Moravy a poobědvali, takže dobytí samotného vrcholu Králického Sněžníku už byla jen lahůdka v podobě 1423m. Pokračovali jsme podél hranic po červené turistické cestě. Místy to byly pořádně vypečené sjezdy. Neustále jsme se předbíhali s dvěma kluky, co zvolili strategii co nejrychleji a po prdeli. Některé pády fakt stáli zato a ani my jsme se jim nevyhnuli. Odměnou za pekelný sjezd nám bylo závěrečných 6 km z mírného kopečka v krásně projeté stopě.
Nocleh jsme měli zajištěný v nádherné staré turistické chatičce kousek pod vrcholem Klepý – 1143m(hlavní evropské trojrozvodí a ne Kraličák, jak se chybně uvádí). V chatičce jsme měli vlastní pokojíček, s kamínkama, kde jsme si zatápěli sami. Prostě úplná idylka po náročném dnu.
Druhý den ráno jsme vyrazili kolem deváté dolů do údolí, odkud jsme se nechali vyvézt vlekem ve Velké Moravě za mírnou úplatu těsně pod Sviní Horu (1307m). První 3 km nás čekala poměrně uhlazená cesta bez stopy, ale pořádko bylo úplně úžasné. Jeli jsme místy na sluníčku jen v tričkách. Sníh však netál, takže se jelo fajn. Ještě kousek po zelené značce byla stopa, která však vzápětí skončila a my si po modré po hřebenu šlapali cestu sami. Kousek před Souší nás dojela tříčlenná skupinka a my ji ochotně pustili vpřed, aby nám šlapali stopu. Po asi 3 km začal nádherný 6 km dlouhý sjezd ve stopě. Libuška si neodpustila pár malých pádů, ale estetický dojem udělala jako vždy výborný. Z Vojtíškova jsem pokračovali dále po modré až do stanice Podlesí odkud nám za malou chvíli jel vlak do Hanušovic. Pokud se vám stane, stejně jako nám, že z Hanušovic nic nejede, nebudete nadšeni. Není to zrovna velkoměsto, a tak nám nezbylo nic jiného než poobědvat v místním Lidovém domě. Alespoň, že vařili celkem slušně. 🙂