Vysoké Tatry – Štrbské pleso

Po několika kratších testovacích výletech s Jarečkem v batohu jsme se rozhodli vyrazit do Vysokých Tater. Na krmení a přebalování na vysokohorské chatě to ještě úplně není, takže jsme zvolili jako výchozí místo Štrbské Pleso. Po jedné přebalovací a jedné krmící zastávce po cestě jsme dorazili ve slušném čase, takže jsme podnikli alespoň seznamovací vycházku kolem plesa. Drobným zpestřením potom bylo shybování na hrazdě se živou zátěží.
Ta (živá zátěž Jareček) se nemohla dočkat výletu na Solisko, který jsme pro něj nachystali na druhý den. Zatímco většina návštěvníků se vyvážela lanovkou, my jsme si to dali pěkně od spodu po svých. I přes Jarečkovu zátěž (cca 3,5 kg batoh, 11 kg prcek, 3 kg jídlo a pití) jsme celkem bez problémů předběhli všechny přítomné a já si liboval v příjemné tréninkové zátěži. Přibližně v polovině výstupu to malého natolik zmohlo, že si pěkně schrupnul a my mohli s jednou přebalovací pauzou v poklidu vystoupat až na Solisko. Cestu dolů jsme proložili jedním krmením a jedním přebalováním za obvyklého řevu, který se dostaví pouze u venkovního přebalování. Příjemných 12 km jsme zvládli zhruba za 4 h,5, což i s pauzama zhruba odpovídalo mapě.
Další den jsem podnikl trochu náročnější výběh na Rysy a na Koprový štít. Prakticky celá cesta na Popradské pleso se dala příjemně běžet, dále už to byla spíše rychlá chůze s občasným popoběhnutím, takže na Rysy jsem dorazil zhruba za 1 h 45 minut. Na některých místech byly ještě zbytky sněhu, takže se hůlky docela hodily. Nahoře už se pomalu začaly shromažďovat slušné davy lidí, takže jsem udělal pár rychlých fotek mobilem a raději rychle vyrazil ve slušném sbíhacím tempu dolů. Dole v údolí jsem hned zamířil do vedlejší doliny, nejprve prudší stoupání, potom rovinka kolem Velkého Hincového plesa a nakonec prudší stoupání na samotný Koprový štít. Při seběhu dolů začalo docela slušně pršet, páradní podrážka na Salomonech XA + goratex mě příjemně podržely, takže jsem dolů na Popradské dorazil zhruba za 4:45 oproti cca 11 h, které psala mapa (26 km, 2 200 m převýšení nahoru). Na hlášky typu „i takhle se dá chodit po horách“, „blázen“, „to si dělá srandu“ už jsem celkem zvyklý. Tentokrát mě ale nejvíc pobavila poznámka „tak a teď ještě na Rysy“, ve chvíli, kdy jsem byl na Rysech zhruba hodinu předtím. Odpoledne jsem si vzal malého na chvíli na starosti já a zatímco byla Jaruška běhat, tak jsme si s Jarečkem dali jeho první horský kilometr po svých.
Další den předpověď nevypadala úplně nejlépe, takže jsme se rozhodli pro kratší výlet na Popradské pleso. Jakmile jsme z hlavní červené značky odbočili směrem k Symbolickému cintorínu na zelenou a žlutou, malej jednak vytuhnul a najednou jsme nepotkávali téměř nikoho. U Popradského přišlo trochu deště, takže jsme poprvé otestovali na Jarečkově batohu Deuter Kid III také pláštěnku. Kolem chaty byla na zemi spousta kamínků, takže jsme si museli asi hodinku pohrát a po krmení jsme vyrazili zpátky. Cesta uběhla docela rychle, takže jsem zhruba za 3 h a 12 km byli zase zpátky na Štrbském. Odpoledne už jsme dali jen rychlý kilometr s Jarečkem bez batohu, aby dostal i on svoji každodenní tréninkovou porci :). Poslední den už jsme si pochodili jen v blízkém okolí plesa za neustálých divících se pohledů na ten živý poklad v batohu na zádech. Tomu se naštěstí v batohu děsně líbí, takže brzy vyrážíme zase.
Fotky