USA – Alcatraz, Pinnacles NP, Monterey, Santa Cruz,…

Měsíc a půl utekl jako voda a mám pocit, že jsme toho viděli strašně málo. Přitom jsme projeli 5 tis. km, což se zastávkami na přebalování a krmení nebylo vždy úplně jednoduché (plynový vařič na cestu se rozhodně hodil). Na poslední prodloužený víkend jsme vyrazili na několik pěkných míst, která jsou z Berkeley poměrně dobře dostupné.
Prvním z nich byl Alcatraz, skalnatý ostrov, uprostřed Sanfranciského zálivu, který byl až do roku 1963 federální věznicí. Od této doby se zde prakticky nic nezměnilo, a vše vypadá velmi autenticky. Vězněný zde byl třeba AlCapone, pěkně zfilmovaný je třeba Útěk z Alcatrazu s Clintem Eastwoodem, případně novější film Skála. Lístky (ne na film ale na trajekt) je nutné rezervovat minimálně týden dopředu, v hlavní sezóně mnohem dříve. Na ostrov jsme se dostali lodí ze San Francisca, samotná prohlídka s audioprůvodcem na uších už je samostatná. Perličkou na závěr byla autogramiáda bývalého vězně, který o své „kariéře“ a věznění vydal nedávno knihu.
Další zastávkou byl sekvojový park Big Basin Redwood jižně od San Francisca. Po Muir Woods a Mariposa Grove v Yosemitech to byla třetí oblast se sekvojemi, které opět působily naprosto famózně. Dále jsme pokračovali na jih do Santra Cruz, kde jsme na skok koukli na Natural Bridges State Beach a potom na maják v Santa Cruz s pozorováním velryb. Nádherné skalnaté pobřeží Big Sur jsme obdivovali v Point Lobos Natural Reserve a potom ještě trochu jižněji u Bixy Bridge. Nevynechali jsme ani Monterey, které bylo až do roku 1848 hlavním městem Kalifornie.
Poslední větší zastávku jsme udělali v nejmladším národním parku USA Pinnacles (od roku 2013). Mezi nejlepší zážitky patřil určitě trail skrz systém jeskyní a tunelů s krásnou malou přehradou na konci.
Škoda jen toho krátkého času, nebo spíš toho, že přes týden jsem tu vždycky musel taky docela pracovat :). Takže na závěr krátké shrnutí. Řidiči jsou tady naprosto otřesní, umí jen jezdit rovně, a jakmile vjedou do zatáčky, brzdí a neumí se držet v pruhu a to mají všichni automaty. Na dálnici chaos, neplatí logika nejpomalejší vpravo, stejně tak žádný pravidlo pravý ruky, ale kdo dřív přijede, ten také odjíždí, semafory jsou až za křižovatkou. Všude se jezdí oproti Česku strašně pomalu, většina aut jsou žravý benzíny s hroznou spotřebou (na druhé straně platíte cca 20 Kč za litr). Chodci mají absolutní přednost a všichni to dodržují. Pěšky chodí ale málokdo, v parcích stačí popojít kilometr od auta a už potkáte jen cizince.
Nejlevněji se dá najíst asi v podobě hamburgeru zhruba za 6 USD včetně pití a přílohy, v restauracích se najíte těžko pod 12 za jídlo a to je bez pití. Naprosto otřesný je americký kafe (po zkušenostech se San Diega jsem tu černou průhlednou vodu, tzv. českýho druháka už raději nepil). Ještě otřesnější je americkej chleba. Buď hnusnej toustovej na tisíc způsobů, ale pořád hnusnej nebo něco co připomíná měsíc prošlou italskou veku, do které někomu spadl kýbl kyselýho dochucovadla.
Na tvrdej alkohol tady jsou spešl obchody, v běžným supermarketu jen pivo a víno a to někdy taky ne. Kalifornský víno je fakt dobrý a to i ty nejlevnější vína za cca 5 USD. Půjčení auta přijde asi 500 Kč na den, jenže stejně tak zhruba stojí i všechno pojištění (collision damage waiver-CDW a Supplemental Liability Insurance – SLI). To sice není povinný, ale my jsme raději neriskovali. Většina hotelů přes booking.com je v pohodě, jen ta snídaně je opět americky tragická (jen sladké). Na delší bydlení je super airbnb.cz, přes který jsme tu sehnali bezva ubytování.
Na orientaci, plánování a cestování se mi osvědčila navigace Sygic do auta. Občas u některých silnic v parku strašně natahovala čas – asi chybně zadaná rychlost místo cca 70 km/h třeba 10 km/h. Na pěší výlety jsem měl v mobilu RMaps (svižnější, jednodušší) a Locus (možnost importu bodů v podobě GPX), ve kterých jde krásně stahovat do offline režimu spousta mapových podkladů. Nejvíce se mi osvědčily různé varianty OpenStreetMap. Přes Google Maps Engine jsem si pěkně u počítače předchystal místa ubytování, parkoviště, obchody a výlety, které šly potom snadno vyexportovat a nahrát jako gpx do Locusu. Pro případné zájemce je naše mapa se všemi připravenými body (ne všude jsme byli) na tomto odkazu. V každém parku jsme navíc vyfasovali základní turistickou mapu, která je vždy ke stažení zdarma v pdf na příslušných webech. Weby všech amerických národních, státních a dalších parků jsou sjednocené, takže se dá mapa snadno najít a vždy je v podobném stylu.
Všichni Američani, které jsme potkali, byli opravdu velmi milí a přátelští, na nedokonalou angličtinu jsou tady myslím zvyklí. Kromě debetní Visy a kreditní Maestro se vyplatí mít i hotovost. V obchodech vždycky zafungovala alespoň jedna karta (nikdy přes čip+PIN), ale vždycky jen projetím magnetického pásku a občas ještě podpisem (často digitálně perem na display). Na benzinkách se platí dopředu (debilní odhadovat pořád kolik se tam asi tak vleze). U stojanu se mi to nepodařilo ani jednou, protože skoro všude chtěli vědět ZIP odkud jsem nebo karta prostě nefungovala. Několikrát nefungovala ani vevnitř u pokladny a musel jsem platit v hotovosti. Případný přeplatek je s nějakým zpožděním vracen na kartu.
Pobyt to byl parádní, jak pracovně v Berkeley, tak na všech možných výletech s Jaruškou a Jarečkem. Jen škoda, že si z toho asi nebude moc pamatovat, až se bude za pár let dívat na fotky. Fotky z posledních výletů jsou tady:

Fotogalerie Pinnacles National Park
Fotogalerie Monterey&Santa Cruz&Point Lobos
Fotogalerie Big Basin Redwoods
Fotogalerie Alcatraz