Podzimní Paklenice

Státní svátek vychází na pondělí a v úterý a ve středu má malej podzimní prázdniny. Takže krásných 5 dní v kuse, kdy můžeme někam vyrazit. Předpověď pro Chorvatsko vypadá slibně, takže píšu Vesně do naší oblíbené lokality, za 10 minut odepisuje, že má volno, takže není co řešit a vyrážíme opět do Paklenice, už ani nepočítám po kolikáté (letos podruhé).

Z pátku ukrajujeme půlden dovolené a za přijatelného provozu dorážíme po 9 hodinách cesty v rozumných 22:30. Teplota je v noci kolem 15, ale ráno nás vítá krásné Sluníčko, takže snídaně na terase s výhledem na moře nás nabíjí. Vyrážíme do skal a postupně s přibývající teplotou shazujeme vrstvy a drtíme jednu cestu za druhou. Kolem oběda už jdu do půl těla a užíváme si super lezení v teple. Lezení střídáme s houpačkou a lezením s malým a občas si s ním už po tisící projdeme podzemní bunkr s bouldrem, muzeem a výstavní galerií. Pěkně se jim to povedlo zrekonstruovat, musím uznat, mnohem lepší využití než komunistický podzemní bunkr. Odpoledne vychutnáváme poslední sluneční paprsky a já ještě vyrážím na výběh po místních kopečkách na Veliky Vitrenik.

Podobný scénář opakujeme prakticky každý den, lezení, lezení, lezení, opalovačka (navečer už to je teda spíš na mikinu) a běhání. Třetí den dávám navečer ještě výběh na Anicu Kuk. Letos se mi teda povedl double, jednou lezecky a jednou bežecky. Navečer dáváme klasickou rybu u Dinka, luxusní jako vždy.

Poslední den hlásí horší počasí, navíc vstup do parku jsme platili jen na 3 dny, takže vyrážíme na výlet po neznámých místech. Většinu zajímavých lokalit z natáčení Vinnetoua už máme prochozenou, ale objevuji zajímavý tip na Kudin most, který je od Paklenice asi 40 minut jízdy. Fotky vypadají parádně, ale realita je ještě mnohem lepší. Sestupujeme do kaňonu řeky Krupy (ta se kousek dál spojuje se Zrmanjou a tvoří Vinnetouovo Rio Pecos) a po asi 15 minutách se nacházíme na krásném kamenitém Kudině mostku. Kolem dokola spousta zelených trav a menších vodopádků a strmé stěny kaňonu. Po úzké stezce procházíme po jednom z břehů a zanedlouho krátce brodíme. Nikde nikdo, sluníčko krásně svítí, svačíme a užíváme poslední teplé dny letošního roku. Po chvilce objevujeme další vodopády, žáby a ještěrky, a stoupáme zpět z kaňonu k autu, kde už potkáváme další turisty. Za mě teda jedno z nejhezčích míst v Chorvatsku. Odpoledne ještě poleháváme u moře (na koupání a extra opalování už to ale fakt není) a já si jdu ještě proklusnout podél pobřeží. Navečer začíná pršet, odjíždíme právě včas.

běh, cestování, Chorvatsko, lezení, Paklenice