Paklenica & Tulove Grede
Výrazné zlepšení situace s covidem konečně dovoluje cestovat do zahraničí s minimálními restrikcemi, takže se poměrně rychle s Radkem domlouváme na lezení pěkně v teplíčku. O destinaci moc nepřemýšlíme, kombinaci moře a skal máme moc rádi, takže vyrážíme klasicky do Paklenice. První den se rozlézáme v jednodušších vícedélkách hned nad parkovištěm. Pro oba je to letos první lezení venku, takže chvíli trvá, než si zvykneme na skálu a delší odlezy ve vícedélkách od jednotlivých jištění. Turistů i lezců je všude jen pár, takže si užíváme po strašně dlouhé době prázdnou Paklenici.
Kratší vícedélky v Paklenici
Druhý den vyrážíme na Tulove Grede, místo kde Apači ve Winnetouovi ukryli zlato (Nugget-tsil). Čeká nás celkem 420 m lezení, 11 délek, většina délek kolem 5c, občas lehčí, občas těží, dvě délky jsou psané za 6a+ (záznam trasy, schéma cesty, foto cesty). Trochu horší je příjezd na místo, kde poslední 4 km jedeme po štěrkové cestě, ale není to nic hrozného, stačí trochu zvolnit. Po výstupu z auta nás překvapuje teplota kolem 10 stupňů a velmi silný vítr, oblékáme vše co máme a pádíme k nástupu, který podle schématu trefujeme celkem rychle a jednoznačně. Naštěstí vítr ustává a postupně se začíná oteplovat. Kolem 7:15 nastupuju do první délky za cca 5c a rozhodně se necítím v pohodě, buď jsem ještě ráno rozespalý a nerozlezený, nebo tvůrci trochu přitvrdili. Lezu to skoro půl hodiny a říkám si, že to snad dál bude lehčí. Nohy mám ze žlabů šíleně vykroucené a bolavé, snad takové nebudou všechny (většina bohužel ano). Radek dolézá poměrně rychle a střídáme se. Další délky už ukrajujeme rychleji, nejprve nás čeká několik kroků za 6a+, ale potom už jednoduché 5a, 3 délky jsou za námi a zanedlouho stojíme na první pilíři a kocháme se výhledy na louku, kde se natáčelo hodné scén z Winnetoua.
Schéma cesty Winnetou
Cca 100 m popocházíme k druhému pilíři, kde nás čekají 4 délky za 5c+, pěkné a vyrovnané lezení, obvykle zase kroutíme nohy do žlábků a odstupujeme do stran, ruce moc zabrat nedostávají, zato nohy docela trpí. Jištění je tak akorát, štandy tutové, na délku (obvykle 40 m) většinou vychází cca 10 nýtů. Na vrcholu druhého pilíře opět kochačka a focení, potom kousek přecházíme a slézáme (pro slabší povahy se dá krátce slanit). Třetí pilíř začíná pohodovou délkou za 5a a po ní krásné 6a a 5c. První za 6a je pěkné vyrovnané lezení ve žlábcích, ale konečně není nutné moc kroutit nohy, 5c je pár metrů rajbásku rukama za nic, nohama na tření a pak už pohoda. Poslední délka začíná pro Radka brutální roznožkou, já volím jinou taktiku. Cesta nedá nic zadarmo, posledních 5 m jsou asi nejtěžší kroky, ale šlo by to případně hákovat. Navíc jsou na ty poslední metry na výběr tři varianty, všechny vypadají tak nějak podobně, jdeme intuitivně prostředkem. Jinak je orientace v celé cestě jednoduchá, další vynýtované cesty jsou od Winnetoua docela daleko. Dobojovávám poslední metry a na vrchol dolézám cca 12:30, tedy po 5 h a 15 minutách lezení.
Na vrcholu Tulove Grede po vylezení cesty Winnetou 6a+
Cesta dala docela zabrat, ale lezení a jištění je parádní. Počet těžších míst a dlouhých délek je ale docela velký, chce to lézt s jistotou cesty kolem 6a+/b+, aby si to člověk užil a netrápil se. Z výhledu pozorujeme krásnou vrcholovou část Tulove Grede, kam se dá dostat i po turistické cestě, po které později sestupujeme. Na vrcholu popocházíme cca 10 m, kde nacházíme tutové místo ke slanění (cca 30 m) a dále už pokračujeme po pohodové cestičce k parkovišti se spoustou fotek z natáčení Winnetoua. Cesta byla dříve zaminovaná, nyní už je tahle turistická v pohodě, ale stále se nedoporučuje vstupovat dál směrem severovýchod, kde je prý stále hodně min.
Lezení v oblasti Vaganac
Další den jsme docela rozlámaní, hlavně kůže na prstech je úplně prolezená, takže volíme menší odpočinek. Mě to nedá a vybíhám alespoň na Anicu Kuk, užít si stavu, kdy je zde minimum lidí oproti běžné sezóně. Tentokrát to nijak neženu, na vrcholu stojím za 58 minut od brány do parku. Dolů to jde jako po másle a následně si užívám koupačku v už celkem teplém moři. Navečer vyrážíme na průzkum další oblasti nedaleko Paklenice s názvem Vaganac. Asfaltová cesta stoupá cca 5 km do prudkého kopce, až se zlomí a začne trochu klesat, objeví se menší parkoviště na cca 5 aut. Odtud kráčíme pod skály po jednoznačné cestičce a dáváme hned cestu na kraji. Z vrcholu první skalky vidíme krásně celou lokalitu včetně super mostků-ferraty. Prsty nás z Winnetoua pořád docela bolí, takže spíš popolézáme všude kolem a dáváme ještě jednu moc pěknou cestu za 5c se dvěma vzdušnějšími traverzy. Večer zakončujeme klasickou rybou u Dinka. Poslední den už nevymýšlíme nic složitého a dolézáme se na čtyřech kratších sportovkách v hlavním údolí Paklenice. Po rychlém obědu valíme domů a před 11 už ležím v posteli.