Mięzynarodowa studencka konferencja – Polsko

10. 3. ráno jsem se vydal po třech měsících opět do polského Lublinu. Využil jsem tak pozvání místních studentů geografie na celostátní geografickou konferenci studentů na téma Tvůj region v Evropské unii a svým příspěvkem Národní parky v ČR jsem se tak stal jediným zahraničním účastníkem, a tak díky mě se honosila přídomkem mezinárodní.:-)V Lublinu jsem nasedl na oblíbenou 150 a dojel do schroniska, kde mě už netrpělivě očekával organizátor celé konference Michal. Prohodil jsem pár slov s přítomnými Poláky a vyrazil na koleje za kamarády. Na segmentu, kde jsem dřív bydlel došlo k pár personálním změnám, ale Chudy, Viky, Tatina ani Anastazja nechyběli. Po chvilce se k nám přidala i Dora ze 421. Po příjemném popovídání jsem se vrátil kolem 10 opět do ubytovny. Čekalo tam na mě malé překvapení v podobě asi 40 už napůl opilých studentů. Neváhal jsem a přidal jsem se k ním. Ne ale ve smyslu alkoholovém, ale ve smyslu komunikativním. Vzhledem k tomu, že jsem byl jediná zahraniční návštěva a prakticky jediný, koho neznali, měl jsem o zábavu postaráno. V momentě kdy zjistili, že se mnou v pohodě domluví polsky, jsem měl docela problém odejít kole druhé hodiny jako jeden z prvních spát.
Další den se přednášeli jednotlivé referáty. Trošku mě zaskočilo hned několik věcí. Jako jediný jsem se ráno začal oblékat do obleku a tak jsem raději po chvilce váhání slevil na kalhoty, černé tričko a sako. I tak jsem ale oblečením do riflového světa moc nezapadal. Co se týká samotných prezentací, tak pro mě bylo nemalým překvapení, když i v průběhu někteří popíjeli piwo. V momentě, když přišla odpoledne moje chvíle se však celý sál naplnil a všichni byli zticha jako myšky. Každý byl zvědavý co ten exot předvede. 🙂 Potěšující bylo, že se přišlo podívat i pár kamarádek. Soudě podlé následného potlesku a slovních reakcí se jim můj referát líbil a 12 vizitek, které jsem měl s sebou zmizelo docela rychle. Akorát teď přemýšlím, kam všude z nabízených možností (Gdańsk, Krakóv, Lodż, Poznań) pojedu na další konferenci. 🙂 Po skončení všech referátů jsem se odebral opět na koleje, kde pro mě Edyta, Dora, Viky a Tania připravily výbornou večeři a o povídání nouze rozhodně nebyla. To jsem však netušil co mě ještě večer čeká. Po mém příchodu na ubytovnu byla zábava už v plném proudu a tolik litrů wodky jsem pohromadě viděl snad jen v regálech v Tescu. Po několika hodinách povídání a zpěvu jsem se do hudební produkce mezinárodními písněmi zapojil i já a v improvizaci s polským flétnistou jsme se opravdu vyžil. Spát se však nešlo dřív než ve 4 a tak ranní vstávání o půl osmé nebylo rozhodně jednoduché.
Vyrazili jsme kolem osmé po plánované trase Nałeczow, Kaziemierz Dolny a Bochotnica v super moderním autobusu. Celý den nechybělo povídání s většinou studentů. Většina z nich mi však položila naprosto stejné 3 otázky. Jak dlouho hraju na kytaru, proč máme jen 4 národní parky a kde jsem se naučil mluvit polsky. Za zmínku stojí návštěva restaurace v Kaziemierzu. Vyrazil jsem s asi 5 studenty z Gdańsku a jejich výběr restaurace (tak aby co nejvíc ušetřili) byl opravdu zajímavý. Z první jsme vylezli asi po 5 minutách hodnocení cen, z té druhé asi po 4 a zakotvili jsme v hospůdce, kde byla děsná zima, bylo tam nejmíň místa a všechno stálo víc než v těch předchozích. 🙂 Po návratu a rozloučení se všemi účastníky jsem se na chvíli sešel s jedinou Češkou Veronikou, která v Lublinu učí a v Chatce Zaka jsme při kávičce probrali novinky v Čechách i v Lublinu. Večer jsem opět zakončil s kamarády na kolejích, kde jsem nakonec i přespal. Docela mě potěšilo, když mě poznala i paní vrátná a nadšeně mi hned nabízela ubytování. Škoda, že jsem musel odjet už další den v neděli. Připomnělo mi to všechno, jak se mi v Polsku líbilo, pořád líbí a určitě i líbit bude. Takže zbývá se teď už jen rozhodnout na kterou z dalších konferencí pojedu. 🙂