Julské Alpy + Paklenice

Po loňském hodně pracovním létu na průvodci po Slovensku jsme letošní léto udělali trochu více dovolenkové. Po tradičních Vysokých Tatrách v červenci to chtělo někam na jih. Před sezónou jsme se trochu dovybavili kempingovým vybavením a vyrazili do Slovinska do Julských Alp s plánem přejet dále do Chorvatska do Paklenice k moři a za lezením. Julské Alpy jsem dlouho opomíjel a po nastudování map a tipů se zdály být ideální kombinací pohodových výletů s prckem a náročnějších výběhů.
S ohledem na předpověď počasí jsme nakonec trochu přehodnotili plány a místo 2 kempů (Trento a Bohinjské jezero) jsme se rozhodli pobyt trochu zkrátit a rozložit naše stanoviště u Bohinjského jezera a vynechat tak řeku Soču a Mangart (někdy příště). K Bohinjskému jezeru jsme dorazili navečer těsně po dešti, nicméně předpověď se vyplnila a od té doby nám nespadla ani kapka. Kemp Zlatorog byl (bohudík) plný, takže jsme museli přejet pár kilometrů do Bohinjské Bystrice do mnohem hezčího a volnějšího kempu. V obřím QUECHUA ARPENAZ Family 4.1 (vřele doporučuji) se prckovi náramně líbilo, a tak jsme mohli další dny vyrážet na výlety.
No a co jsme vlastně stihli? Jako pohodový výlet na začátek jsme zvolili vodopád Savica nedaleko Bohinjského jezera. Je to asi 15 minut do kopce od parkoviště, případně cca 1 h od parkoviště u jezera, odkud jsme vyráželi my. Vodopád je pěkný, ale jinak kolem nic moc není. Další den už byl o dost náročnější. Nejprve jsme vyjeli lanovkou na Orlovu Glavu a odtud pokračovali po svých výstupem na Šiju. Z ní dále po hřebenu směrem na Vogel. Ten jsem si vyběhl samostatně a ze sedla Vratca jsme už opět sestupovali společně dolů po sjezdovce. Přiznám se, že i na mě byla ta sjezdovka docela peklo, takže Jareček zaslouží pochvalu. Příště bych asi volil výstup zpět na horní stanici lanovky a nechat se svézt (obousměrný lístek je o 4 EUR dražší).
Další den předpověď slibovala super počasí, takže jsme vyrazili ze Staré Fužiny údolím Mostnice, ke stejnojmennému vodopádu. Celé údolí je moc pěkné, řeka Mostnica se krásně zařezává a vytváří zajímavé geomorfologické tvary. Já jsem údolím pokračoval dále nahoru na Vodnikov dom a dále na Planiarsky dom a vrchol Triglav (2864 m n. m.). Celkově mi to vyšlo na 32 km a zhruba 2,5 km nahoru a stejná porce dolů. Na vrcholu jsem stál za 3,5 h, což byl celkem nářez. Závěrečná část je jištěná kramlemi, řetězy a lanem, kde se asi polovina lidí jistí feratovým setem (obtížnost zhruba B). Pro mě to byl celkem lehoučký terén, který se ani při lezení nejistíme, takže jsem to šel jen v teniskách jako další běžci, které jsem potkával. Dolů už jsem šel na pohodu za cca 3 h. Další z výletů, kam jsme se podívali byl okruh kolem Bledu, takže pohodička, foceníčko, sluníčko. Odpoledne jsme ještě zašli k vodopádku Grmecica nedaleko Bohinjske Bystrice, který byl bohužel bez vody a potom už následoval přejezd do naší oblíbené Paklenice.
Tady budu s popisem o dost stručnější. Kromě každodenního dopoledního lezení v kaňonu Paklenice a odpoledního koupání, opalování, zmrzlinování a paddle boardování (pádlování ve stoje – vřele doporučuju) jsme vyrazili na pár večerních procházek. Kromě Seline a Starigradu jsme vyrazili i na večerní Zadar a po cestě ještě zkontrolovat indiánské pueblo a řeku Rio Pecos z Winnetoua. Na závěr nechyběla ani tradiční ryba u Dinka.
Ještě přidám pár postřehů ze Slovinska. Jako vždy se hodně vyplácí vyrážet co nejdříve ráno (všude je míň lidí, lépe se přejíždí, parkuje, počasí je stabilnější, atd.). Parkování a doprava je v oblasti Bledu a Bohinjského jezera nic moc. Všude hodně plno a docela drahé parkování (skoro všude 10 EUR/den), kdo přijede později už těžko hledá místo. Naopak jídlo super, nejčastější je pizza a fakt dobrá. Kempy jsou v létě přeplněné, všude plno Čechů, Němců a Holanďanů, někde se dá kemp rezervovat (spíš pro karavany).

Fotky