Dolomiti 2022
V Dolomitech už jsme byli 2 x (v roce 2012 a v roce 2019) a stále nemáme dost. Možností pro turistiku, feraty, lezení, běhání nebo kolo je tady tolik, že to člověk nemá šanci všechno stihnout vidět. Vyrazili jsme opět do osvědčeného kempu Dolomiti v Cortině, o které si myslím, že je to zdaleka nejlepší výchozí místo pro spoustu možných výletů. No a co jsme zvládnuli letos?
- Tre Cime + Parternkofel (Ferraty Passportensteig a Innerkofler De Luca)
Na začátek jsme zvolili největší pecku, profláknuté Tre Cime. Zpestřili jsme si to ale výstupem ferratou Pasportensteig na Paternkofel. Pro Jarouše to byla první vážnější ferrata, zejména závěr na vrchol Monte Paterno. Nicméně vše zvládnul a my si mohli užít super výhledy na Tre Cime. Začátek sestupu mu dal ještě trochu zabrat, přeci jen sestupovat feratou je horší než lézt nahoru, ale pokračování tunely už potom bylo za odměnu. U chaty jsme potom chvíli poseděli a jako bonus potkali učitele z jeho školy. 😊
- Lagazuoi Picollo (Ferrata Kaiserjagerweg)
Koho z kluků neláká vojenská tematika? Proto jsme jako další výlet zvolili (stejně jako před 3 lety) výlet na Lagazuoi Picollo. Tentokrát jsem ale nahoru ferratou Kaiserjagerweg šel nejen já, ale celá rodinka. Obtížnost B/C byla v pohodě, nejnáročnější bylo docela dost výškových metrů. Dolů už jsme to šlapali stovkami schodů a stovkami metrů tunelů z 1. sv. války. Přímo v hoře probíhala frontová linie, takže je zde zpřístupněných strašně moc tunelů. Bez čelovky to rozhodně nemá smysl. Ferratový set není nutný, jde skoro pořád o schody, místy však kluzké, tak to chce dávat bacha. Jediné co se dá Italům vytknout je fakt příšerné značení chodeb. Naštěstí všechny nakonec nějak vedou dolů, ale trochu zmatek. Celé to trvá cca 2 h, když člověk spěchá, pro fajnšmekry, kteří chtějí prozkoumat vše je to i na déle.
- Civetta (Ferrata Aleghesi)
Pro mě letošní největší zážitek byl výstup ferratou Aleghesi na slavnou Civettu, jednu z dominant Dolomit. Po hledání různých variant a směrů, jak nakombinovat rychlovýstup s rodinným výletem jsme nakonec vyjeli autem na parkoviště do mezistanice ve směru z Aleghe a lanovkou vyjeli na vrchol Col dei Baldi. Odtud šla Jaruška s malým relativně pohodový výlet k jezeru Coldai a potom dolů k autu. Kdyby si cca 2 km nezašli špatným směrem a kdyby byl sestup od jezera Coldai trochu méně příkrý (fakt humus), tak by to byl i celkem odpočinkový výlet.
Já jsem mezitím vyrazil také směrem k jezeru Coldai a potom už dále směrem na Civettu. Ta se bohužel velmi brzy schovala do mraků, takže prakticky celý výstup ferratou Aleghesi (obtížnost cca C/D) jsem absolvoval s minimálními výhledy. Úplně jsem to nehnal, ale i tak umístění v TOP10 na segmentu potěšilo. Po cestě jsem předběhnul cca 30 lidí a na vrcholu jsem byl cca za 1:40 (to je asi třetina času, co uvádí průvodce). Sestup už byl po normálce celkem jednoduchý, pěkně značený, místy lano, místy lezení cca I-II. UIAA. Jen ta hnusná suť není nic pěkného, dobře, že ta viditelnost byla tak mizerná 😊. Zbytek rodinky jsem dostihnul těsně pod jezerem Coldai. Pokud nemusíte, tak přímý sestup směr Aleghe moc nedoporučuju, je to fakt humus, zejména první cca 1 km, kde sestoupáte cca 300 výškových metrů.
- Ferrata La Pega a Sentiero Astaldi nad Cortinou
Přímo nad Cortinou se v masivu Toffan nachází spousta pěkných ferrat, většina z nich je ale docela náročných a hlavně dlouhých. My jsme zvolili celkem jednoduchou variantu lanovkou k chatě Duca D´Aosta, odkud je to asi 5 minut nástupu ke dvěma ferratám. Pustili jsme se do jednoduché La Pegna (obtížnost cca B). Nejprve jsme před sebe pustili rodinu Američanů navázaných na laně 😊 a potom už jsme si nikým a ničím nerušeni užili vlastní výstup. Ten nám zpestřily občasné výhledy na dvě natažené highlajny, na kterých se producírovalo pár místních profíků – trénovali na nějakou místní velkou akci, pěkná podívaná. Po krátké přestávce jsme ještě nakoukli do ferraty Sentiero Astaldi, ale suťový a lámavý charakter nás moc nenadchnul, takže jsme to zhruba v půlce otočili zpět na chatu.
Trasa ferraty Sentiero Astaldi a sestup
- Ferrata Ra Gusela na Nuvolau
Na poslední den jsme zvolili celkem pohodový výstup jednoduchou a krátkou ferratou Ra Gusela ze sedla Giau. Pro začátečníky ideální, ale samotná ferrata nás docela zklamala, je hodně krátká a nic moc zajímavá. Přechod vrcholového plata a závěrečný dolez na vrchol Nuvolau už byl trochu zajímavější, ale příště už zvolíme něco lezečtějšího. Na vrcholu jsme se potkali se spoustou turistů, co přišli po normálce od Cinque Tori. Zpátky už jsme se vrátili po turistické cestě vedoucí pod vrcholem Nuvolau.
- Výběh k jezeru Federa
Na závěr jsem si ještě dal malý výběh (cca 700 výškových metrů na 7 km vzdálenosti) k jezeru Federa. Po cestě zpět jsem chytil pěknou bouřku, ale asfaltový seběh šel pěkně napálit, takže mě to ani nevadilo.
No a co příště? Možností je zde stále nespočetně, takže věřím, že se sem zase v dohledné době vrátíme.