Beskydská sedmička 2015
Po roční pauze jsme se s Jardou opět rozhodli absolvovat Beskydskou sedmičku. Po předloňském 22. místě v kategorii Sport a 15 h času jsme při letošní formě měli ambice na ještě lepší výsledek. Jarda si bohužel pochroumal nohu, takže už jsem se pomalu s letošní účastí loučil. Náhodou se ale podařilo domluvit se s Martinem, se kterým jsem letos běžel jesenický CUTT. Cíl byl pokusit se o čas kolem 14 h, což vzhledem k natrénovanosti nebylo nereálné. Logistický problém s auty jsme vyřešili tak, že Jaruška s malým přespali ve Frenštátu s jedním autem a my druhým popojeli na registraci do Frýdlantu a potom na start do Třince.
Po zkušenostech z minulých let, kdy bralo spoustu sil procpávat se davem natěšených hobíků, kteří stejně brzy odpadnou, jsme se tentokrát nacpali hodně dopředu, hned za elitu. Poměrně svižným tempem jsme prvních 5 km drželi tempo s čelem, takže na Javorovém jsme byli pěkně svižně. Nebudu popisovat každý z OSMI kopců (hlavně že Beskydská sedmička), stejně mi to v té noci trochu splývá. Po asi 15 km nám došlo, že čas na 14 h letos asi nebude pro nás reálný. Jednak se trasa trochu změnila a prodloužila (celkem 97,5 km) a v některých kamenitých pasážích (hlavně odporný kamenitý úsek na Travném) jsem běžel pocitově a asi i reálně pomaleji než předloni. Místy bylo docela kluzko a ranní deštíčky stabilitě moc nepřidaly. Do toho byla místy pěkná kosa a od Smrku mě v sebězích píchalo v boku.
No prostě samé výmluvy, ale rychleji to moc nešlo. Na Lysé jsme byli asi o 10 min pomaleji než předloni při čase 15 h, což při letošní delší trase vypadalo ještě slušně. V druhé půlce už ale nějak nezbyly síly na zrychlení, takže na Kněhyni už bylo jasno, že to bude čas mezi 15 a 16 hod. Na Pindule nás čekala Jaruška s malým, takže z této poslední občerstvovačky máme fotografií více než dost. Skoro to podle fotek vypadá, že jsme pořád seděli. Kromě 5 minut na Pindule a 5 minut na polívce jsme byli na nohách téměř 16 h. Většina zastávek na občerstvovačkách byla krátká, takže zrychlit musíme asi hlavně na trati. Do cíle jsme dorazili za 15:49, což letos znamenalo 25. místo ve Sportu a 12. místo v kategorii. Překvapivě mě letos nohy bolely asi jen 1 den. Škoda toho píchání v boku v sebězích. Nevím, čím to je, zadýcháváním určitě ne, vysokým tempem také ne. Prostě jakoby křeč do unavených břišních svalů, aspoň je co zlepšovat do příště.
