Amatérská jeskyně
Příležitostí soukromých prohlídek člověk obvykle nemívá příliš mnoho, takže když mi spolužák Vítek nabídl návštěvu největšího jeskynního komplexu u nás, přes 30 km dlouhé Amatérské jeskyně, neváhal jsem ani chvilku.
Sraz se speleologem měla naše pětičlenná skupina u vchodu do Punkevní jeskyně. Speleolog vypadal úplně přesně tak, jak bych si představil jeskyňáře. Baravná kombinéza, přilba, čelovka, věk přes padesát a hustý prošedivělý plnovous. Dlouho jsme se nezdržovali. Rozdal nám čelovky, akumulátor a přilby a my vybaveni našim nejhorším oblečením na umazání jsme vyrazili. Po asi kilometru chůze jsme dorazili k úzkému vstupu, který byl opatřený mříží. Postupovali jsme úzkou chodbou upravenou skružemi. Po několika metrech jsme narazili na další zamčená vrata s bezpečnostním deníčkem o vstupu do jeskyně. Po nich následovaly ještě jedny průvanové dveře a za ni mi už úzká klesající chodba. Po asi 50 m se cesta narovnala a my prošli malým bazénkem s asi 30 cm vody.
Za ním už byla prohlídka trošku sušší, ale stále všude hodně vlhko, kaluže, bláto, jíl, kamení, zkrátka cestička skoro nikde. Na několika místech jsme prolézali malými puklinami akorát na člověka. Poprvé v životě jsem si mnohokrát šáhl na nějaký ten stalaktit, stalagmit nebo stalagnát, když jsem se rukama přidržoval při nějakém přelezu, nadlezu nebo podlezu. V jednom náročnějším místě, kde se všichni krčili jsem si neodpustil asi dva tajné horolezecké kroky, abych se pak mohl pochlubit lezením na krápnících :). Jeskyňář podával občas zajímavý výklad méně známých záležitostí ohledně tohoto krasu a ochotně odpovídal na naše vlezlé dotazy. Většinu trasy jsme kráčely v původním korytě řeky Punkvy, která se kdysi zařezala do spodních pater této krasové oblasti.
Průvodce nám nabízel několik možných variant cesty, od téměř suché, přes plazivku v bahně až po vodu až po prsa. Vzhledem k přítomné slečně a skoro klaustrofobikovi jsem však polkl své nadšení z možného adrenalinu a musel jsem se spokojit s poněkud měkčí variantou. Ale i ta stála opravdu za to. Chodit si jen tak v místech, kam se moc lidí nepodívá, které jsou chráněné se moc lidem nepoštěstí. V závěru podzemního výletu jsme si ještě prohlédli slavný Absolonův dóm a za tmy jsme se po dvou a půl hodinách vynořili v lese, ze stejné díry, kterou jsme vlezli dovnitř. Fotil jsme prakticky naslepo, takže fotky nejsou úplně ideální, ale některý se myslím docela povedly. A teď už budu jen drolit bahno a sušit a prát oblečení.
