Stolice

Neděste se! Nedal jsem se na psaní morbidních článků, jen jsem opět po nějakém čase zavítal do Warszawy, hlavního města Polska a jak oni říkají do stolice. Po nějakém čase se opět sešla česká čtyřka ve složení Liba, Janča, Piškot a já.
Vyrazili jsme ve svátek, v pátek brzy ráno a po náročné, deštivé a frekventované cestě po polských silnicích našim autíčkem jsme kolem 4 dorazili do Warszawy. S domluveným ubytkem v botelu, ano skutečně na lodi, nebyl problém, a tak jsme zapadli každý do své kajuty a pozdně poobědvali. Po té jsme vyrazili na sraz s nší kamarádkou Dorou k palácu Nauk i kultury, který Poláci moc rádi nemají a Češi ho obdivují. Měří kolem 280 m, je nejvyšší budovou v Polsku a v jeho vnitřnostech se ukrývá několik muzeí, sálů a od nedávna dokonce i moderní mino. Dora nás provedla po historickém centru, kde nás bohužel místní hned prokoukli a Piškotovi a mně pro jistotu hned usekli hlavu. Večer jsme strávili v hospůdce v centru, kde jsme nevynechali pivo se sokem a táké svařák z piva grzaniec.
Sobotní dopoledne jsme se rozhodli věnovat prohlícke některých královských paláců roztroušených po celé Varšavě. Nejprve nás v Královských lázních překvapili naprosto otrlé veverky, které jsou zde pravděpodobně ochočené. 🙂 Po několika hromadných fotografiích jsme popojeli do paláce ve Wilanově, kde nám stačila prohlídka paláce z venku. Později jsme projeli po asi hodině jízdy na druhý konec Varšavy na nákupy do Auchanu (čtěte hošanu). Vzhledem k tomu, že s Piškotem máme oba dva moc rádi takovéto nákupy v moderních supermarketech, tak jsme pro jistotu uháněli co nejdříve k pokladně, abychom už byli pryč. Samotná fronta zabrala více času než nákupy, takže jsme změnili plán a prohodili oběd za návštěvu muzea varšavského povstání. Lidové vstupné v přpočtu asi 15 Kc za člověka opravdu vyplatilo. V obrovském muzeu je neuvěřitelné množství exponátů v podobě multimediálních panelů, živých nahrávek, milionu fotografií, spousty zbraní, článků….Celé výstavě dominuje Liberátor, slavný bombardér umístěný uvnitř celé budovy. Od mé poslední návštěvy před dvěma lety tu hodně přibylo, a tak jsem se ani já rozhodně nenudil. Po muzeu jsme uháněli k Doře na výborný oběd, a po něm do kina na nový polský film JOB. Kdo má rád typický polský film, tak si přišel na své. Pak už následoval jen přesun na loď autobusem nacpaným k prasknutí.
Nedělní dopoledne jsme si ještě před odjezdem zpestřili návštěvou Kampinoskeho parku narodowego, který pro Čecha zvyklého na české horské národní parky moc zajímavý není. Všude les, les, les a v něm občas něco zajímavého. Zvláštností je fakt, že velká část parku byla vlastně vybudována umělou výsadbou lesa na písečných dunách. Nedaleko obce s názvem Truskaw se také nachází pamětní místo 2. sv. války. Jde o hřbitov, na kterém jsou pochování lidé hromadně popravení v těchto místech v průběhu 2. sv. války. Celému místu dodávala mlha opravdu chmurnou ale zajímavou náladu. Z parku jsme již uháněli domů po zajímavých polsých cestách, kde mnohdy chybí duležité ukazatele, takže jsme několikrát jeli docela naslepo, ale po 450 km a asi 7 h jízdy jsme dorazili do Opavy, kde jsme vyložili Piškoťáky na nádru. Fotečky jsou tady.