Warning: Declaration of YOOtheme\Theme\Wordpress\MenuWalker::walk($elements, $max_depth) should be compatible with Walker::walk($elements, $max_depth, ...$args) in /data/web/virtuals/70807/virtual/www/wp-content/themes/yootheme/vendor/yootheme/theme/platforms/wordpress/src/Wordpress/MenuWalker.php on line 8

Zimní Martinovka na Gerlach

Martinovku na Gerlach už mám z loňska z léta přelezenou. Na Gerlachu už jsem byl i Batizovskou próbou v zimě, co to tedy spojit a jít Martinovku v krásném teplém podzimu? Ideální nápad, který se zalíbil jak Radkovi, dlouholetému parťákovi z Náměště, tak Ondrovi, nadějnému bežci a lezci, studentovi z GISu. Realita výletu však byla trochu odlišná.
To že to nebude úplně letní bylo jasné, takže péřovka a další zimní vybavení bylo takřka pořád v permanenci, ale popořádku. Na Sliezský dóm jsme dorazili kolem 10 večer a poměrně rychle usnuli. Ráno jsme vyráželi hned po snídani, chvíli před 8, což bylo nakonec docela pozdě. Na Polský hrebeň jsme dorazili poměrně rychle, zhruba za 1:15 a pustili jsme se okamžitě do hřebínku Martinovky. Už hned zkraje začaly být podmínky docela hodně zimní, občas trochu namrzlé, nebo 2 cm sněhu na skále nebo až 10 cm ve žlabech. Na mačky to však nebylo, skoro pořád se leze po skále, takže jsme neustále pokračovali po hřebínku dál a dál. Že bych si cestu z léta extra pamatoval se říct nedá, takže bylo nutné docela často zvažovat kudy dál. Nicméně bloudění to nebylo a v rámci možnosti jsme postupovali hřebenem dál, většinou jen za průběžného jištění, v těžších místech rychlé štandy. Zhruba kolem poledne už začalo být jasné, že za světla se nevrátíme, nicméně kromě mrazivého počasí (cca -5) sluníčko svítilo, nikde žádný mráček, předpověď ideální, takže jsme valili hřebenem dál. Vrcholili jsme chvíli po 4 a začali sestupovat žlabem.
Sestup jsem si celkem pamatoval, žlabem dolů, napojit se na další žlab a tam už po sněhu dolů a nakonec se tlačit vlevo ke kramlím a řetězům. Orientace byla celkem jasná, ale sněhový, nebo ledový žlab už moc sranda nebyla. Sestupovali jsme tedy co to šlo po okolních skalkách, později už raději slaňovali. Nakonec to bylo zhruba 10 slanění, zanechání 4 smyček a 1 frenda (ten zůstal na hřebeni v jednom těžším místě, kde nešel vytáhnout). K Batizovskému plesu jsme se tak dostali zhruba po 5 h sestupování (vloni to byla jak v zimě, tak v létě pouze hodinka). Celá sranda tak trvala něco málo přes 15 h. Díky parťákům za velmi chladnou hlavu, jistý krok a dobrou náladu po celou akci!

Fotky

Gerlach, lezení, Slovensko, Vysoké Tatry