Velký výlet na sever (Gdańsk,Łeba,Hel, Mazury)

10.11.2004 ve středu jsme brzy ráno (ve 3) vyrazili na náš velký výlet na sever Polska v téměř kompletní sestavě (Janča, Liba, Jirka, Lukáš, Milan a já). Dnešním cílem byla asi 500km vzdálená Helská kosa. Je to asi 40 km dlouhý poloostrov, který je vytvořen působením moře a je téměř celý z písku. Jeho šířka se pohybuje od nějakých 300 m po 3,5 km. Na takto uzoučký výběžek je vtěsnána nejen železnice a silnice, ale na některých místech dokonce nějaké domy. Byl to docela zvláštní pocit jet vlakem a na obě strany vidět moře. Našim cílovým městem byl Hel. Tuto malou rybářkou vesničku jsme si prošli asi tak za hodinku, koukli jsme se do místního muzea lodí a potom vyrazili k moři. Strávili jsme tady alespoň hodinu sbíráním kamínků a povinným focením. Po západu slunce jsme opět vyrazili na vlak, který nás kolem deváté večer dovez do Gdyni, kde jsme tento a následující den spali. foto
Cílem druhého dne byl asi 100 km vzdálený Słovinsky Park Narodowy, který se nachází podél pobřeží Baltu. Zvolili jsme cestu podél moře a Lukáš, Jirka a já jsme neváhali využít příjemných 10 stupňů ke koupání. PO několikavteřinové koupeli jsme za neustálého sbírání kamínků pokračovali dál podél pobřeží. Po asi 2 hodinách chůze jsme dorazili do Slovinského parku narodoweho. Všude kam se rozhlédnete, tak je pouze písek a vypadá to tady opravdu jak na Sahaře. Jedna z největších písečných dun (asi 30m) nás zlákala k asi půlhodinovému skákání a blbnutí. Vše je opět řádně vyfoceno a my můžeme říct, že jsme byli na Sahaře ale nebyli v Africe. Zpáteční cesta do Leby proběhla po jiné cestě než do parku ale jejím cílem tentokrát byla hospoda v Lebě. Místní majitel hostince byl zjevně nadšen z naší návštěvy a tak nám bleskurychle přinesl 6 piv a něco mňam mňam, jak to sám nazval. Byly to nakládané ryby a opravdu jsme si pošmákli. Vše jsme samozřejmě zapili pravou námořnickou vodkou. Večer jsme zakončili na dvou pivech v jedné hospůdce v Gdyni. foto
12.11.2004 pátek
Pátek byl ve znamení města a to ne jen tak nějakého. Vyrazili jsme do jednoho z nejstarších a nejhezčích měst Polska – Gdaňsku. Historické centrum je opravdu krásné. Je prostě poznat, že to dřív bylo obchodní město, kde kvetl obchod a námořnictví. Byla zde spousta krásných starých domů, kterými bychom se nebýt zimy kochali určitě ještě déle. Mě osobně se nejvíc asi líbilo v místním mořském muzeu. Kromě nekonečného množství map a modelů lodí jsme také měli možnost do jedné lodi také vlézt a pořádně si ji prohlédnout ze všech koutů. Po prohlídce těch nejzajímavějších míst Gdaňsku jsme se vydali na vlakové nádraží zakoupit lístky na vlak směr Mazurskie pojezerzie, kam jsme večer dorazili do městečka Gyzicko. Ubytovaní jsme byli v místní mateřské školce za celkem směšnou cenu 15 ZL na noc. Teplá sprcha, ping – pongový stůl, nové záchody…..kuchyňka….celkem komfort…a tak jsme si to pěkně užili. foto
Následující dopoledne jsme strávili v místní staré vojenské pevnosti Boyen, ve které bohužel nebylo přístupných chodeb mnoho a tak jsme se spíš kochali tím vším pouze z venku. Než jsme našli vchod, tak jsme si celou pevnost (asi taky 1,5 km) obešli pěkně dokola. Odpolední hledání přístavu bylo zakončeno úspěchem. Dokonce se nám podařilo sehnat i lidi, kterým patřila loď a povozili nás po místních jezerech. Za popíjení místního výborného likéru příchutí medu nám cesta utekla poměrně rychle. Kapitán a jeho pomocník měli očividně radost, že mají kšeft i na podzim, což zde není moc obvyklé. Škoda jen, že nebylo teplo jako v létě, ale hlavně že nepršelo.foto
Druhý den na Mazurách jsme se rozhodli strávit u největšího polského jezera Śnardwy. Milana ale bolelo koleno, takže se od nás ráno odpojil a nás bylo pět. Výchozím i cílovým místem byly Mikolajki. Po asi hodině a půl chůze jsme narazili na něco, co připomínalo v mapě vyznačenou rozhlednu. Vzhled věže spíš ale připomínal stožár mobilního operátora. Přesto jsme po strmém žebříku vylezli do vyšších pater, já s Jirkou až úplně nahoru, a kochali se krásnými pohledy na okolní jezera. Po cestě jsme dále ještě navštívili dvě další rozhledny, tentokrát už značně menší, a celý den výlet jsme zakončili před samoobsluhou v křesílkách v Mikolajkach, kde nám Lyonky a pomerančový juice přišly opravdu vhod. Protože se od nás odpoledne odpojil i Jirka, strávili jsme večer v okleštěné sestavě Liba, Jana, Lukáš a já. foto
Poslední den našeho severopolského výletu jsme se rozhodli navštívit Hitlerův bunkr Vlčí doupě , který byl po celou dobu války pečlivě střežen a utajován. Nachází se v oblasti Mazurských jezer asi 20 km od města Gyzicko. K vidění je v poměrně rozlehlém areálu, kde vybírají vstupné 5 ZL i na podzim, velké množství polorozpadlých budov a bunkrů. S průvodcem by ta prohlídka byla jistě zajímavější, ale i tak jsme si domysleli celkem hodně. Našli jsme zde také malou cedulku s informací, že tady byl spáchán pokus o atentát na Hitlera. Na místě jsou však vidět jen základy budovy a nic jiného. Do bunkrů je vstup sice zakázán, ale všude se dá celkem vlézt, takže i my jsme samozřejmě nakoukli. K vidění vevnitř není ale celkem nic. Každopádně ale jako celek je to hodně zajímavé místo. Po návštěvě v tomto muzeu začala dlouhá autobusová cesta do našeho milovaného IKARU.foto