Velká i Malá jedním vrzem

Využili jsme s Libuškou předpovědi krásného počasí a ve čtvrtek ráno jsme vyrazili společně s mým spolužákem Víťou vlakem na Slovensko. Pecky (Janička a Piškot) se dlouho nemohly vymáčknout, jestli vlastně jedou, tak jsme to naplánovali tak, abychom se eventuelně mohli potkat. Naším prvním cílem byla Velká Fatra. Dorazili jsme tedy do Martina a odtud busíkem do nedaleké Belé-Dulice, kde jsme vydatně poobědvali. Zvolili jsme cestu po zelené značce Belianskou Dolinou. Kolem zrovna projíždělo patrně jediné auto za den, tak jsme je stopli a popojeli asi 6 km na chatu Havranov. Odtud jsme pokračovali již po svých na Košariskou búdu a odtud po malé přestávce na chatu pod Boryšovom. Po občerstvení následoval výstup na samotný Boryšov (1510 m). Po večeři jsme si pěkně pokecali s jedním Slovákem, co vyrazil do hor s dětmi a jediné naše štěstí bylo, že měl té slivovičky tak málo.
Do pátečního rána jsme se probouzeli s vyhlídkou krásného počasí, prázdných hor a také nejdelšího přesunu. Před námi bylo asi 9h chůze, což s plným batohem není nic lehkého. Vyrazili jsme kolem osmé za neustálého fotografování údolních mlh. Po červené značce jsme postupně prošli Javorinu (1323 m), Štefanovou (1305 m), Malý Lysec (1297 m), Jarabinou (1314 m), Vyšnou Lipovou (1220 m), Kl´ak (1324 m) a skončili jsme den v krásném seníku kousek od L´ubochnianského sedla (900 m). Celý den to byla nádherná cestička nahoru-dolů dubovými lesy, které se místy střídaly s modřínem, borovicí a smrkem. Do seníku jsme přišli skoro až za tmy, ale bylo v něm hlavně celkem teplo, sucho a dalo se v něm i uvařit, takže jako útulek na noc byl úplně ideální.
Po teplé noci na seně jsme se probudili do dalšího prosluněného dne s výhledem na hlavní hřeben Malé Fatry. Při scházené do údolí jsme na svazích odvrácených od slunce pozorovali přízemní mrazíky, což mě však neodradilo od krátkého trička a krátkých kalhot. V Krpel´anech jsme lehce poobědvali před místní samoskou a kolem poledne jsme vyráželi směrem na chatu pod Chlebom po poněkud delší, ale krásnější cestě přes Šútovský vodopád (38 m). Pokračovali jsme strmým stoupáním se svačinkou na Mojžíšových pramenech. Na chatu Pod Chlebom jsme dorazili kolem čtvrté hodiny a od Váhu jsme tak vystoupali nějakých 1000 výškových metrů a byli tak rázem v 1415 metrech. Na chatě na nás čekalo překvapení v podobě dvou pecek (Piškot a Janča), které se nakonec rozhoupali, překonali svou lenivost a dorazili. Mě a Víťovi dnešní porce nestačila, a tak jsme ještě vyrazili na západ slunce z Velkého Kriváně (1709 m). Výstup od chaty nám místo mapou uváděných 80 minut trval přibližně 35 a přišli jsme právě včas pokochat se nádherným zapadajícím sluníčkem. K vidění byly, stejně jako všechny 4 dny, Nízké Tatry, Západní Tatry a pochopitelně obě Fatry. Naše zkušené oči však rozpoznaly i mnoho českých pohoří. Takovou viditelnost jsem tady snad ještě nikdy nezažil. Po západu slunce jsme ještě za světla spěchali zpět do ji velmi narvané chaty. Naštěstí Libuška vše zařídila a my měli své místečko na zemi k přespání jisté. S Libuškou jsme něco málo ukuchtili a bohatší Piškotáci a Víťa využili místní kuchyně. V průběhu večera se vystřídalo několik kytaristů, jeden horší než druhý, a tak nejlepší hudbou zůstal reprodukovaný slovenský kytarista neznámého jména.
Závěrečný den začal poměrně brzkým probuzením kolem šesté hodiny. Piškoťáci nedočkavě vyrazili bez posilnění (však se jim to také v závěru dne vymstilo) a zbytek naší malé výpravy posnídal. Celé dopoledne jsme se neustále kochali nádhernou mlhou v údolí a zejména dalšími krásnými výhledy na jednotlivá slovenská pohoří. Jako trasu jsme zvolili hřeben s následujícími styčnými body: Poludňový grůň, Stohové sedlo, Sedlo Meziholie, Velký Rozutec (1609 m), sedlo Medzirozsudce. V posledním jmenovaném místě jsme se potkali s Piškoťákama a po malé přestávečce jsme se vydali Horními Dierami směrem na autobus. Překrásná dolina nás okouzlovala zejména krásným potůčkem, žebříky a lávkami. Všude spadané podzimní listí, které pestrými barvami dokreslovalo už tak úžasnou přírodu. Odjížděli jsme narvaným autobusem ze Štefanové, kde se projevil Piškot jako zkušený cpáč a pohotvě zabral místa na sezení. Víťa si ještě procházel Dolní Diery, a tak poslední část cesty do Olomouce jsme jeli bez něj. Víťovi a moje fotečky můžete zkouknout tady.