Tenerife

Letošní rok je poslední, kdy Jareček chodí do školky a je tedy celkem bezproblémové jet na dovolenou téměř kdykoliv. I proto jsme se rozhodli vyrazit na konci místní zimy do teplých krajin. Ze zvažovaných variant typu Malorka, Kréta, Sicílie a Madeira jsme nakonec zvolili Kanárské ostrovy, kde je v březnu rozhodně nejtepleji a současně je poměrně nízká pravděpodobnost deště. Rozhodnutí vyrazit jsme udělali na Vánoce, což se ukázalo tak akorát na nákup levných letenek (Lauda Air – přímý let z Vídně), pronájem auta a bydlení přes Airbnb. Bydlení na jihu je rozhodně o dost slunečnější, ale také dražší a nabídka Airbnb je zde poměrně omezená. Proto jsme zvolili apartmán v Icod de los Vinos, trochu více na severu, kde je cena o dost nižší, ale člověk musí počítat s každodenním cestováním za teplejším počasím. Pokud chcete poznat celý ostrov, tak to ale rozhodně problém není.

Za týdenní pobyt jsme toho stihli myslím opravdu hodně, od konzumního (ale super) aquaparku, přes deštný prales, výběh na sopku nebo dopravní nehodu na dálnici. Co se mi na Tenerife opravdu líbí, je to, že si na své přijde rodina s dětmi, důchodce, horolezec, běžec, plážový povaleč, zkrátka úplně každý. Co rozhodně doporučuji vidět? Rozhodně stojí za to vidět většinu profláknutých míst, takže historické centrum města La Orotava, obří skály na pobřeží Los Gigantes, zapadlou vesnici s přístupem po úzké klikaté cestě Masca, sopečnou krajinu La Catedral, deštný prales Anaga a nejvyšší vrchol – sopku El Teide (dostupný lanovkou nebo po turistické stezce). Výběh z 2 200 do 3 500 jsem si parádně užil, zatímco rodinka pohodově vyjela lanovkou.Za zmínku stojí také místní jidlo, ryby, placky a hlavně jejich brambory.

Musím uznat, že se mi líbil i Loro Park, prý 2. nejlepší ZOO na světě. Oproti evropským ZOO je strašně malá, ale pestrá a nabitá programem – kosatky, delfíni nebo volně poletující papoušci jsou super, ale jako top zážitek hodnotím tučňáky. Podobně fajn je i Siam Park – místní aquapark se spoustou atrakcí. Rozhodně se vyplatí koupit double ticket do obou parků, sleva je docela výrazná.

Z méně profláknutých míst musím rozhodne doporučit prales Pijaral v pohoří Anaga, kde je potřeba registrovat se minimálně 3 týdny dopředu, jinak není šance. Registrace je přes web zdarma, prý to kontrolují na místě strážci parku (nepotkali jsme je). Bohužel v této části ostrova občas prší, takže s rezervací dopředu je to loterie, ale vyplatí se i jen půlhodinová procházka, pokud by pršelo. Za doporučení stojí také osamocený maják Punta de Teno na severozápadě. Pokud jsem to pochopil správně, tak pokud je návštěvníků málo, tak vás pustí autem (nás ráno pustili), pokud je už aut moc, tak člověk musí kyvadlovým autobusem (parkoviště u majáku je malé). Špatná není ani cca 2 km dlouhá vycházka sopkou Montaña de Guamaso s výhledy na El Teide. Co ale považuji za skrytou perlu je osamocená zřícenina Rambla de Castro u městečka San Vicente, fakt dobrý. Spoustu dalších míst jsem měl v záloze, ale týden je málo…

No a ten nejintenzivnější zážitek? Asi scéna jako z hollywoodského filmu, když to do nás borec napral na dálnici. Dobržďoval jsem na dálnici v levém pruhu v levotočivé zatáčce do kolony a pustil blikačky. Za mnou vidím, jak Renault také brzdí a bliká, říkám si pohoda. Kolona se pomalu rozjíždí, koukám do zpětného zrcátka a vidím, jak se řítí za Renaultem Mercedes a skoro nebrzdí, následně strhne volant doleva na betonová svodidla, která ho vyhazují do vzduchu, odstrkuje Renaulta, po dopadu naráží do dalších dvou aut a nakonec zezadu do nás. Pecka jak z děla, naštěstí nás „jen postrkuje“ cca 15 m dopředu do volného prostoru, který vzniknul asi před půl vteřinou. Fakt velký štěstí. Z řidičů nikdo anglicky nemluví, za pár minut přijíždí policie, anglicky opět nikdo nemluví. Všechny nás trochu bolí hlava, raději přijíždí záchranka (všichni jsou všude milí a ochotní, ale opět no English, až v nemocnici jakž takž) a jede s Jarečkem do nemocnice vzdálené cca 500 m na vyšetření (naštěstí vše OK). Já potom asi 2 h řeším papíry s policií a autopůjčovnou, naštěstí poslali borce, co jakž takž mluví anglicky. Ale telefonovat s půjčovnou na dálnici v angličtině, když vedle fičí auta stovkou je fakt super. Nicméně vše je jasné, viník je řidič Mercedesu, situaci popisuju do papírů anglicky, ale policie mě kopii odmítne dát, místo toho dostávám papírek s telefonem na stanici. Nakonec vyzvedávám rodinku v nemocnici a jedeme na letiště řešit auto a nahlášení nehody. Auto je pojízdné (mimochodem Mini Cruiser fakt super auto), takže nakonec odjíždíme s mírně rozbitým zadkem a odmítáme nabídku na malého Renaulta.

No a poučení na závěr? Blbý je, že jsem fakt nemohl nic udělat jinak, snažil jsem se přejídět do volného pruhu, i těsně před nárazem, ale koloně se nešlo vyhnout, ve vedlejším pruhu pořád něco jelo. Jaksi automaticky jsem asi dokázal po odstrčení auto udržet v pruhu a nebrzdit takže jsme předkem do ničeho a do nikoho nenarazili. Obrovský štěstí bylo, že se kolona právě rozjížděla. Trochu komplikace jsou s pojistkou. Auto bylo půjčené přes Pelikána, který přesměruje na Rentalcars, kteří srovnají nabídky, zajistí rezervací, ale půjčení už je přes konkrétní půjčovnu, v našem případě přes TopCars. Finta je v tom, že TopCars (stejně jako každá jiná firma) účtují deposit (cca 800 EUR) a půjčují auto, ale pojištění je přes Rentalcars. Takže při vrácení nabouraného auta si TopCars nechají depozit (neví, jestli to vaše pojistka uhradí a neví kdo je viník) a člověk si řeší bouračku sám přes Rentalcars. Celkem fajn je, že mají českou pobočku, takže dle vyjádření velmi milé paní na hotline bude vše v pohodě a peníze dostanu zpět. Dnes jsem do jejich systému nahrál vše potřebné, tak uvidíme :). Naštěstí vše dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a my si dovolenou užili, takže na Španělsko jsem rozhodně nezanevřel.

Fotky

běh, cestování, Španělsko, turistika