Stolice Polska

Neděle 28.11. byla stvořená jak pro výlet do stolice Polska, a tedy do jejího hlavního města Warszawy a proto jsme s Jančou neváhali a 28.11. vyrazili. Nejprve se pokusím trošku přiblížit obecně jak Warszawa asi vypadá. Počet obyvatel je něco pře 1,5 mil, takže je to poměrně velké moderní město plné ruchu a života. Vzhledem k povstání, které tu proběhlo ke konci druhé sv. války, za kterého bylo zničeno přes 85% zástavby, je zde množství historických budov trošku menší než byl. Houževnatí Poláci však nejhezčí památky pečlivě znovu vybudovali a tak se dnes můžeme kochat poměrně velkým množstvím královských paláců, které se nacházejí roztroušené po celém městě.
Mezi nejkrásnější z nich patří zcela určitě areál Parku Łazienkoweho, kde se kromě spousty pěkných menších budov s názvy jako Pomaranciarnia nachází zejména Palac Łazienkowski se svým krásným jezírkem a amfiteátrem. Mě osobně se amfiteátr líbil asi nejvíc. Byl řešen způsobem, že hlediště se nacházelo na břehu jezírka a jeviště na malém ostrůvku odděleném asi 3m mezerou od břehu. I když zde nebyl sníh, barevné listí nebo rozkvetlé rostliny, byl to opravdu moc pěkný park.
Následoval přejezd na druhý konec centra, kde se nachází Muzeum Powstania Waszawskiego. Kromě klasických muzejních exponátů z té doby a všudypřítomných počítačů, na kterých byl docela pěkný informační systém muzea s fotkami, mapami a spoustou dalších věcí se zde nacházeli například promítací plátna. Na jednom z nich byla vždy promítnuta budova v původní podobě a potom budova zbořená. Na několika místech ve stěnách byly kukátka a za nimi opět zajímavé filmy. Některé filmy běželi přímo na stěnách bez kukátek a byly zde sluchátka, kde se dalo poslouchat. Zajímavé byly také 4 telefony, kde když člověk zvedl sluchátko a vytočil jedno z nabízených čísel, tak se mu do telefonu ozvala paní nebo pán, kteří povídali své zážitky z války. Celá expozice byla doplněna hudbou a propagačními materiály. Vzhledem k tomu, že toto muzeum patří do tzv. státních, které Poláci uznali za vhodné, že by je měl každý vidět, tak je zadarmo!!!
Další na řadě bylo Staré město. Není to sice tak rozlehlé a asi ani tak pěkné městečko jako v Praze, ale za shlédnutí určitě stojí. Zejména pěkné opravené hradby a náměstí s pomníkem Zygmunda a Królevskym Palacem upoutaly naši pozornost asi nejvíce. Ze starého města jsme začali již pomale směřovat zpět k hlavnímu nádraží. Malou zastávku jsme udělali v Muzeu karikatur, kde některé kreslené vtípky byly opravdu povedené.
Z Muzea jsme směřovali k asi nejdominantnější budově celé Warszawy. Je to Palac Kultury i Nauki nacházející se hned vedle hlavního vlakového nádraží. Je na místě zde uvést několik nezbytných faktů, které jsou docela zajímavé. Celá budova má rozlohu 123 000 m3 a nejvyšší část, věž, je vysoká 230m, což je nejvyšší budova v Polsku. Byla postavena v roce 1952, překvapivě na návrh Stalina a asi proto, že architekt nejprve objezdil Polsko, aby se seznámil s místní architekturou, vypadá budova velmi pěkně. Ve 30 (114m) z 42 pater se nachází super vyhlídka. V nejvyšší části středové věže jsou čtyři velké ciferníky hodin o průměru 6m, což jsou největší hodiny v Evropě, které jsou zároveň nejvýše položenými hodinami na světě. Ve zbytku obrovského komplexu budov se nachází 3 divadla, kino, bazén, ledová plocha, muzeum techniky, muzeum evoluce a samozřejmě velké kongresové centrum. My jsme moc času bohužel už neměli a tak jsme si koupili pouze lístek do 30 patra za 12 ZL a velmi rychlým výtahem jsme vyjeli až nahoru. Vzhledem k rychlosti výtahu (30 pater za asi 12s) nikomu z nás nebylo zrovna nejlépe. Chudáci ty paní, které obsluhují ten výtah, ty musí mít žaludek. Po asi 20 minutách kochání se z věže jsme opět sjeli dolů a v klidu přešli na nádraží na vlak, kterým jsme přijeli po osmé hodině do Lublina.
Musím říct, že mě Warszawy velmi příjemně překvapila a že je to město tak nejméně na 3 dny, pokud člověku stačí jen to hlavní. Jeden den bylo opravdu letmé, ale přesto velmi pěkné seznámení.