Roháče 2020
V pátek ráno odcházím naposledy do práce před plánovanou dovolenou pod stanem do Slovinska. Pouštím novinky a dozvídám se, že je od zítra Slovinsko pro Čechy kvůli COVIDU opět zavřené. Jojo, určitě bysme jim to tam na Triglav přivlekli, nebo to někde na Managartu chytli, ach jo…No nic, měníme plány a místo Slovinska jedeme na Slovensko do Zuberce, písmenko sem, písmenko tam. Ubytko řešíme přes AirBnb, je to na poslední chvíli docela přebrané, takže nakonec rezervuji trochu dražší, ale pěkné ubytko přímo v centru Zuberce.
Po příjezdu popojíždíme kousíček nad Zuberec do sedla a po červené vyrážíme směr Sivý vrch, ten mi z minulé návštěvy ve sbírce chybí. Rodinka šlape tak do třetiny na Bielu skalu, já dorážím na vrchol, značně unaven. Terén je docela náročný, ale všude krásný ostrý vápenec. Tréninku jsem letos moc nedal, navíc je pekelný vedro, takže 7. místo na segmentu docela potěší. Dolů nejdříve sbíhám, po chvilce hledání a volání se nacházíme a scházíme k autu společně.
Druhý den předpověď hlásí deštíček, takže popojíždíme na Oravský hrad. Určitě doporučuji, hrad hodně velký, pestrý, několik variant prohlídek a všechny je možné absolvovat individuálně. Odpoledne se počasí trochu lepší, takže popojíždíme do Oravice a nakonec obkroužíme skrz Juráňovu dolinu Ježov vrch a výlet zakončíme procházkou v rašeliništi Peciská. Vstup je ale na vlastní nebezpečí. Nechápeme, jak je to možné, ale od naší minulé návštěvy, po třech letech provozu, jsou téměř všechny lávky rozpadlé. To nám nevadí, procházka je o to zajímavější.
Třetí den je na čase trochu zabrat, takže vyrážíme z parkoviště pod Spálenou k Roháčským plesům. Já se po úvodním společném úseku odpojuji, funím na Baníkov a z mlhy na vrcholu se hned zase vracím dolů. Jarouš mezitím nadšeně do kopce předbíhá asi 100 lidí a k Roháčským plesům z kopečku sbíháme společně. Dnes má svůj den, všechny předbíhá a ještě si u toho prospěvuje! 🙂 Já ještě nemám dost, takže se opět odpojuji a vybíhám na Rákoň a nakonec i na Volovec. Z kopce Jarouš pádí jak divej, takže mám co dělat, abych to k autu stihl jen s mírným zpožděním.
Jako regeneraci další den vyrážíme na Žiarskou chatu. Počasí je trochu zatažené, takže dobře, že nejdeme nikam výš, ale nakonec to teda zas tak regenerační den není. Odpoledne ještě po cestě zastavujeme u Prosiecké doliny, kde nakukujeme už jen na nejzajímavější úsek na začátku a potom už jen odpočinek se zmrzlinou. Vřele doporučuji projít celou dolinu až k vodopádu Čiervené piesky.
Další den ještě sbírám poslední zbytky sil a dobíhám si ráno pro 5. místo na segmentu na Brestovou. Je sice krásné slunečné počasí, ale fouká tak strašně silný vítr, že i já mám co dělat to ustát. Rodinka mezitím doráží na hřeben od lanovky a po asi 10 minutách vzdorování větru měníme plány a nakonec scházíme po modré přes Predný Salatín k autu. No nic, tak si bude muset Jareček na hřeben Skriniarek ještě chvíli počkat. 🙂