První letošní cyklomaraton

Tak jsem se nakonec nechal od kluků ukecat a ačkoliv nemam letos nic natrénováno, vyrazil jsem na Šelu. Libuška tentokrát působila, jako fotograf a doprovodné vozidlo. Na parkoviště na Helfštýn jsme dorazili kolem osmé, tak aby start na devátou nebyl problém. Z hradu jsme sjeli na start na náměstí v Lipníku nad Bečvou a ani Piškot, ani Petryk a ani já jsme se dopředu moc nedrali. Po první části, asfaltovém úvodu, nám pohled na krvácející nehodu moc psychiky nedodal a hned jeli všichni opatrněji. Na 10. km jsem přerval řetěz, takže nýtovačka našla své uplatnění. V tomto místě mě předjelo snad asi 200 lidí a já začínal být pěkně nas…Za pár kilometrů jsem to zase docela sjel, ale vzhledem k úzké trati a jezdcům ze zadní části pelotonu, kteří některé sjezdy prostě nedají, se šlo krokem asi půl hodiny. Když se to konečně rozjelo a já rychle vytahoval nohu z nášlapu kvůli jednomu, co zas nedal jeden sjezdík, ukopl jsem si tachometr. Na fotografii z prvního výjezdu na Helfštýn, kde ukazuji Libušce rukou V, znamená, že už dvakrát jsem se pěkně na….:) Před první občerstvovačkou U Huberta jsem předjel Piškota a konečně se začal dostávat mezi jezdce, co ve sjezdech i jeli. Na druhé občerstvovačce jsem se pořádně nacpal koláčkama, banánama a čokoládou, že se až divím, kolik se toho do mě vešlo (9 koláčků, 4 banány, tabulka čokolády, 1 rohlík). Po dalších pár kilometrech (50. km) se začala projevovat moje nenatrénovanost a křeče mě nepustily až do cíle. Většinu se mi podařilo rozšlapat, ale i tak jsem asi 7x zastavoval a protahoval. Nádherný sjezdík do Pekla v Libavé jsem si moc neužil, protože přede mnou jelo asi 5 brzdících prvků. Pak následovalo skutečné Peklo. V asi tříkilometrovém stoupání se sjela dlouhá trať s krátkou a já začal potkávat plno trekařů nebo prestižkářů. V tu chvíli jsem měl v nohách asi 65km, zatímco oni nějakých 25, většina po rovině. Když mě předjelo dítě s maminkou na treku, dalo mi docela dost práce, abych překonal křeče a ujel jim. To však ještě nebylo nic oproti sjezdům následujících 25 km. Osobně proti těmto jezdcům nic nemám, ale když si ani jeden sjezdík nesjedete „na plno“ a pořád někoho předjíždíte, nebo vás brzdí, tak to není nic moc příjemného. Jedinou větší radost mi asi udělala kláda přes cestu na konci sjezdíku ze Slavkova. Z padesátky jsem zpomalil asi na 20, nadhodil přední kolo, pak zadní a následující 4 metry jsem jel nedobrovolně po předním. Pěkně jsem si u toho zařval ty voleeeee a naštěstí dopadl zase zpět na obě kola. Asi 15 km před cílem jsem znovu protahoval křeč a potom pomáhal jednomu týpkovi co neměl pumpičku napumpovat kolo. Pro mě osobně byla dlouhá rovinka v údolí mnohem horší než závěrečný dojezd na Helfštýn. To už jsem ale všechny křeče rozšlapal a v čase přibližně 7:30 se po 91km a 2km převýšení doplazil do cíle. Petryk dojel asi o tři čtvrtě hodiny přede mnou a Piškot asi čtvrt hodiny po mě. Nad závěrečným řízkem jsme vše patřičně prodiskutovali a shodli se na tom, že kombinaci krátké a dlouhé tratě prostě nevychytali. Trať je to ale nádherná. Fotečky od fotografa Libušky jsou tady.