Podzimní Kraličák

Páteční ranní mlha nemohla zhatit naše plány, a proto jsem vyrazili (já a Víťa) vlakem do Starého města pod Kralickým Sněžníkem. Za zmínku stojí jistě cesta v kupé se čtyřmi asi patnáctiletými puberťačkami, z jejichž diskuse jsme se dozvědeli plno zajímavých novinek. Rozhodně dominovaly témata jako Vyvolení a podobné blboviny. Do toho všeho nám příjemně vyhrávala kvalitní hudba z ještě kvalitnějšího reproduktoru z mobilu. Byli jsme opravdu rádi, že jsme se jich ve Starém Městě zbavili.
Za slunného počasí a hlavně bez lidí jsme pokračovali so Stříbrnice a odtud po žluté turistické značce až na vrchol Králického Sněžníku. Po cestě jsem se přímo nehorázně nacpávali borůvkami. Před vrcholem jsme si prohlédli slona, osvěžili se z pramene Moravy a na samotném vrcholu jsme poobědvali za zvuku nesmírně ukecané postarší Polky. Škoda, že jsem rozuměl, to byli tak hrozný hlody…Krásné výhledy trošku kazil opar, ale bylo nádherně. Jako sesupovou cestu jsme opět zvolili žlutou, ze které jsme asi po 3 km uhnuli na vedlejší hřeben, kde jsme opět měli nádherné výhledy. Neustále jsme míjeli poměrně zachovale sruby typu řopík z vojenského opevnění. Z hřebenu jsme nakonec sešli asi po 6 km dolů po sjezdovce do údolí. Jako ideální místo pro přespání pod širákem se ukázala plošinka krasové Patzeltově jeskyně. Nejdříve jsme navařili a pak jsme si chvíli zahráli s čelovkami na speleology. Vstup na vlastní nebezpečí nás nemohl odradit. Usnuly jsme takřka ihned po západu sluníčka lehce po sedmé hodině.
Ranní probuzení bylo sice chladnější, a tak jsme bleskově posnídali a hned se vydali hledat další jeskyni, kterou jsme nenašli. Vyrazili jsme proto směrem do údolí do Horní Moravy. Na jejím okraji se nachází opuštěný žulový lom. Všechno připomínalo, jakoby zde přestali těžit teprve před pár dny. Jen rez na opuštěných strojích dával znát, že poslední dělnící zde byl před pár lety. Já jsem nelenil a neustále lozil po terénní stupních a Víťa pořád někde pobíhal a dělal bezva fotky. O asi hodince v lomu jsme měli jěšte malý kousek cesty společný a potom jsme šli každý jinou cestou. Víťa ještě jednu noc navíc, takže pochodil ještě par pěkných mís kolem Králíků, zatím co ja jsem navštívil po cestě na vlak muzeum opevnění. Narazil jsem na něj docela náhodou mezi Dolní Moravou a Červeným Potokem, ale prohlídka stála opravdu zato. Spousta krásných foteček od Víti je tady.