Paklenické nejen lezení

Pátek 20. 7. podvečer a my jsme vyrazili jižním směrem dvěma auty naplněnými k prasknutí horolezecko-turisticko-koupacím materiálem v celkem osmičlenném složení do chorvatské lezecké Mekky – Národního parku Paklenice.
Po noční cestě nás čekalo hned za Chorvatskými hranicemi nepříjemné překvapení v podobě neskutečně dlouhých kolon v místech mýtných bran a v místech zúžení dálnice na jeden pruh do tunelů. Cesta nám tak trvala asi o 4 hodiny déle než prvnímu autu, které vše projelo ještě v noci v menším provozu. Kolem poledne jsme dorazili do kempu ve Strarigradu – Paklenici (kemp úplně na konci ulice směřující přímo do NP) a ubytovali jsme se za 30 Kuna na osobu za noc. Stan jsme ani nestavěli a hned jsme usnuli jak mrtvoly. Po noční procházce městem přišel další zasloužený spánek. foto
Vzhledem k tomu, že jsme si pro lezení vybrali nejteplejší měsíc, museli jsme vyrážet do skal každé ráno poměrně brzy, a to i v neděli, kdy jsme vstávali kolem půl sedmé. Na bráně do NP jsme si koupili lístek na 5 vstupů, za 30 Kuna na den a popojeli údolím až na nejzazší okraj parkoviště, co nejblíže u skal. Pro první den jsme na lezení zvolili lehčí cesty hned z kraje, tedy v části nazývané Klanci. V pětičlenném složení Jitka, Liba, Rosťa, Miloš a já jsme se postupně nejrůzněji střídali v tahání a lezení na druhém. Třináctimetrové 4c (5), 5a (5+) a 5b (6-) byly naprosto ideální. Později jsme přesunuli kousek dále k cestám nad vstupem do super záchodů vybudovaných v prostorách bývalých vojenských bunkrů. Dvacetimetrové 4b+ tedy asi 5- byly příjemným zakončením lezeckého dopoledne. V rámci odpoledního programu jsme popojeli auty společně s dalšími dvěma členy naší výpravy, Vaškem a Jančou, na ostrov Vir, kde jsme kromě zajímavějšího šnorchlování a potápění podnikli také malý výlet k nedalekému majáku. Závěr dne patřil večerní vycházce po historickém centru v Zadaru.foto
Pondělní, třetí den, pro nás rozhodně nebyl kritický a ani odpočinkový. V průběhu dopoledne jsme vylezli celkem asi 8 cest v nejrůznějších obtížnostech i délkách. Vše však v oblastech Klanců, takže opět kratší cesty do 30m. Po rozlezení na 4b+ (4+) a 5a Čuja ti si bog i batina (5+) následoval přesun k cestám v našem průvodci neuvedeným. Podle nakouknutí do novějšího průvodce šlo nakonec o 4b (4+) a 6a+ (7-), ze které jsem měl radost největší. Po příchodu sluníčka na západní stranu kaňonu jsme se přesunuli na východní stěny, kde jsme dali postupně La Bambu 5c (6), Nastiput 4c (5), Bevandu 5c (6) a Over dub 5c (6). Když začalo kolem 12 sluníčko pražit k nevydržení vyrazili jsme raději k vodě. Po náročném dnu byla společná večeře v podání výborných ryb skvělou odměnou. foto
V oblasti Klanců nám zbývalo ještě několik zajímavých nevylezených cest, takže jsme dali postupně na Sindromu cesty Vuga 4c (5), Kos 5c (6), Zuna 5b (6-) a Orao 6a (6+), která se mi zadařila stejně jako téměř většina předchozích cest on sight. Po vylezení těchto 4 cest se k nám připojil i Vašek s Jančou a na to, že jsou prakticky nelezci, příjemně překvapili a na druhém zalezli moc pěkné výkony. Kolem poledne jsme sbalili všechny věci a vyrazili na prohlídku jeskyní v rámci parku. Cesta však byla dlouhá a my prohlídku nestihli, takže následovala změna plánu a my pokračovali pořád dále údolím až k menší chatě národního parku, kde jsme se mírně občerstvili. Po cestě zpět se někteří okoupali ve sladké tůňce a předvedli některé skokanské triky. Podvečerní vycházku k polorozpadlému majáku provázel silný vítr a následně i malá přeháňka. Po zdolání lezeckých cest nejrůznějších obtížností nemohla odolat ani malá zídka na pobřeží. Vložil jsem tedy do výstupu všechny své schopnosti a síly a přibližně po 3 vteřinách lezení obtížnosti asi tak 3 jsem byl na vrcholu skály, ze které byl naprosto stejný výhled jako o ty 2 metry níž. 🙂 foto
Středeční den jsme se řídili heslem, kdo v Paklenici nelezl více délkové cesty, jako by zde nebyl. Zatímco Libuška odvážela maminku na výlet do Zadaru, pustili jsme se s Milošem do 100m cesty Zgrešeni v obtížnosti 5b, tedy 6-. První délku 5b jsem dal já, druhou 4a Miloš a dokončení 4b+ vyšlo opět na mě. Po pár vrcholových fotečkách jsme slanili a přešli pod další více délkovou cestu. Sedmdesátimetrový Andi a Max v obtížnosti 5c, tedy 6 v obou délkách byl jednou z nejkrásnějších cest, co jsme zde lezli. Ani metr zadarmo. Po slanění jsme ještě nechali natažené lano a na rybu jsme si s Libuškou vyzkoušeli Papillon v obtížnosti 6c (7). Oba jsme si jednou sedli, až nás to docela zamrzelo, když jsme klíčový chyt napodruhé v pohodě našli.
Po asi dvouhodinovém obědovém odpočinku jsme vyrazili do skal podruhé a pustili se vesele do cesty Lidijin v obtížnosti 5a (5+). Vzhledem k tomu, že cesta byla nýty odjištěna jen sporadicky, vklíněnce a frendy se ve 100 m nad zemí docela hodily. Úvodní délku v obtížnosti 2 jsme šli v sandálkách a zbývající 2 délky jsme se již raději navázali. :)) Závěrem dne byla cesta Celjski stup 5a (5+), jejíž úvodní délku bych však oklasifikoval jako 5c. Po 150 k krásného lezení byl odměnou krásný výhled na celý kaňon Paklenického národního parku. Třešničkou na dortu se ukázal sestup zpět, kdy jsme hledali sestupovou cestu a řídili se vychozenými cestičkami. Ta kterou jsme zvolili skončila nakonec shozením slušné porce kamenů, které vzbudily dole slušnou pozornost. Následovalo slanění ze starší smyčky u stromu, ke které jsme pro jistotu přidali jednu vlastní. Za tento den bylo téměř 400 výškových metrů více než uspokojujících. foto
Závěrečný lezecký den jsme vyrazili s Libuškou na krásnou 120 m dlouhou cestu Karabore v obtížnosti 5b, tedy 6-. Po úvodní 5b délce vyrazila do pokračující spáry Libuška, minula další blízký štand, který vlastně ani neexistoval a zvesela se pustila do další 5d délky. Klíčové převislé místo se nakonec ukázalo nad její síly a délku jsem tedy dotáhl já. Poslední délka byla jištěna ze štandu v krásné dutině akorát pro dva lidi. Následoval překrásný odjištěný boulder s pěkným dolezem do 120 m nad okolním terénem. Po slanění 2 délek jsme sestoupili k Milošovi, který si dnes vybral svůj odpočinkový den. Po cestě zpět jsme se ještě odhodlali pro malý pokud v podobě 11 m Kamenu mudrosti v obtížnosti 7b+/c, tedy asi 9. Z pěti expresek se mi nakonec po úmorné dřině podařilo cvaknout 4, ale klíčové místo bylo zkrátka nad mé síly. Odpolední koupání nám zpestřil vrtulník, který přistál asi 50 m od nás přímo na pláži. Několik požárů, jeden z nich i v NP, se poněkud rozšířilo, takže celou noc létaly hasičské vrtulníky a letadla, aby vše nakonec dobře dopadlo. foto
Poslední den pobytu jsme si již od lezení odpočinuli a vyrazili jsme na Plitvická jezera. Kromě milionů Čechů nás mírně nas… u pokladny, kde se rozhodli nebrat eura a mi si tak museli stoupnout o metr doprava, vyměnit peníze na Kuny a zaplatit příslušný poplatek za výměnu peněz. Trošku kontrastní situace s tím, když vám kdejaký stánkař v nejzapadlejší vesničce bez problémů eura vzal. Z několika nabízených cest po Plitvičkách jsme nakonec jako správní gisáci zvolili vlastní variantu mix a po asi 4 hodinách procházení jsme vyrazili na cestu. Noční průjezd Choravstkem, Slovinskem i Rakouskem byl bezproblémový, takže jsme kolem 5 hodiny ranní dorazili zpět domů. foto