Opět o roce dvaceti čtyř hodinová bolest

Již třetí rok po sobě jsme si s Petrykem nedali pokoj a vyrazili jsme na čtyřiadvacetihodinovku na horských kolech ve Vesci u Liberce. Stejně jako vloni a předloni jsme se přihlásili do dvojic, kde základním pravidlem je, že na trati, která má něco kolem 12km je vždy právě jeden z dvojice a střídání je libovolné.
Letošní maratón byl v mnoha směrech nový. Náš doprovod tentokrát tvořily celkem 2 masérky, a to Barča a Libuška, takže pečováno o nás bylo výborně. Centrum závodu bylo lokalizováno stejně jako předloni, s tím rozdílem že od té doby zde bylo vybudováno centrum pro mistrovství světa v lyžování, mezi námi nic moc. Páteční projížďka ukázala, že trať sice doznala drobných změn, ale bude většina úseků je stejných, takže můžeme jezdit prakticky poslepu.
Na běžecký start se tentokrát postavil Petryk, který prokázal své kvality občasného běžce a s úsměvem (pravděpodobně posledním) vyrazil na trať. Po taktické stránce jsme tentokrát udělali pár drobných změn a střídali jsme celý závod po dvou kolech (12,6km, 250m převýšení, cca. 42 minut), což se ukázalo jako dobrá volba. Potom už jen následovalo pořád to stejné dokola. Převzít kolík, ujet jedno kolo, kopnout do sebe Carbonex, ujet druhý kolo, vystřídat, promazat kolo, zapít Anticramp, pojíst, jít spát, probudit se po 20 minutách spánku, jít střídat, vyrazit na trať…..
Od začátku závodu jsme v naší kategorii (asi 50 dvojic) figurovali na 14 místě. Jsme však silnější v koncovce, která nás vytáhla na krásné 9. místo s celkovým počtem 420,45km. V celkovém pořadí všech týmů, tedy jednotlivci, dvojice a čtveřice jsme obsadili 24. místo z přibližně 200 týmů. Zážitky jsou natolik silné a únava natolik velká, že víc ze sebe už asi nevymáčknu. Nejsilnější zážitek má ale asi Petryk, který dojížděl poslední kolo v bouřce, v dešti, silném větru a kroupách.
Fotečky jsou umístěny v nové fotogalerii (prozatím externí, ale snad se brzy dokopu to přes API začlenit k webu).