Na Švýcárnu se zraněním
Po loňské závodní pauze jsem měl letošní sezónu v plánu několik ultra-trailových závodů, takže vyrazit do Jeseníků na poslední větší trénink se zdál jako ideální nápad. Sobotní dopoledne jsme zahájili turistickou etapou z Koutů po žluté na Červenohorské sedlo a dále po červené hřebenovce na Švýcárnu. Za střídavého poponášení Jarečka a občasného hledání pokladů (kešek) jsme kolem druhé dorazili na chatu a ubytovali se.
Počasí panovalo ideální, takže jsem vyrazil na plánovaný 35 km běžecký okruh. Po asi hodince příjemného běhu mi však po došlapu docela dost zakřupalo v levé noze, takže jsem okamžitě přešlápl na pravou a nebylo mi zrovna do zpěvu. Po pětiminutové pauze a zvážení mého stavu jsem se rozhodl dále pokračovat nejkratší variantou zpět na chatu. Do kopce a po rovině byla noha celkem stabilní, takže rychlejší chůze byla celkem v pohodě. Horší to ale bylo v případě i jen drobných nerovností nebo seběhů, tam už se noha ozývala docela dost. Na nohu jsem se raději nedíval, výron se dal více než očekávat, nicméně došlápnou se stále dalo. Zhruba po 2 h jsem dorazil na chatu a začal chladit v ledovém jezírku docela dost oteklý kotník. Po důsledném zafixování jsem výrazně přehodnotili plány a druhý den vyrazili s Jarečkem volnou chůzí nejméně náročnou cestou na Červenohorské sedlo. Jaruška mezitím seběhla do Koutů pro auto, takže další cesta už byla bez problémů.
Výsledkem je sádra, berle a natržené vazy. S tím už mám bohužel zkušenosti, nicméně pocitově to teď vypadá výrazně lépe. Noha nijak extra nebolí a mohl jsem s ní jakž takž jít, takže snad nebude rehabilitace dlouhá, no uvidíme :). Cviky v sádře už jsem si našel, lišty na shyby už jsou taky předělaný do bezpečné polohy, takže už jen vyčkat na chodící sádru. 🙂
