Do polských Tater už zima přišla

Blížící se zima nás vylákala na letošní poslední větší horský výlet, tentokrát do polských Vysokých Tater. Po zkušenostech z loňského konce října (v šortkách na Malé Fatře) a října před 3 lety v Tatrách (obdobně teplo) jsme očekávali podobné počasí i letos. Opak byl pravdou a tak Piškot s Jančou brali do auta dokonce i sněžnice. S Libuškou jsme chvíli přemýšleli i o mačkách (a že by se hodily), ale nakonec jsme zůstali společně s Bobanem a již zmíněnou dvojkou pouze s hůlkami.
V pátek jsme v Novem Targu nabrali Janču, studující momentálně v Krakově a zanedlouho se roztáhla zamračená obloha a my dorazili za krásného slunečného počasí na slušně zaplněné parkoviště na okraji Lyse Polany. Po zaplacení parkovného na 3 dny a zaplacení vstupu jen na dva 🙂 jsme vyrazili na rozdíl od většiny ostatních po svých po hlavní cestě na známé jezero Mořské Oko. Předjela nás postupně většina „turistů“ platících za dovoz koňským povozem, což nám ale vůbec nevadilo. Ba naopak jsem měl docela škodolibou radost, že do kopce jsme byli skoro rychlejší pěšky.
Zanedlouho jsme se odpojili na zelenou značku a pokračovali jsme údolím potoka Roztoka stále do kopce až k vodopádu Siklawa. Cesta byla mírně prošlápnutá, takže se šlo celkem dobře. Za krásného sluníčka jsme poobědvali z vlastních zásob na schronisku u Piecu Stawow (U pěti jezer) a vyrazili jsme po mnohem méně prošlápnuté cestě po modré značce směr Mořské Oko. Po cestě jsme bedlivě prohlíželi malé lavinky vlivem těžkého tajícího sněhu. Na chatu u Mořského Oka jsme dorazili kolem páté a pustili jsme se do vášnivé diskuse, co zítra. Po zralé úvaze jsme usoudili, že bez maček a za nejistého počasí to na Rysy opravdu nemá smysl a zvolili jsme tedy variantu B.
Varianta B spočívala v trase vedené po žluté stezce přes sedlo Spiglasowa Przelecz ve výšce 2100 m n. m. Úvodní vcelku vyšlapaná stezka ještě nedávala příliš najevo, že má v plánu mizet a my budeme muset prošlapávat stopu téměř první. Závěrečných 200 výškových metrů do sedla nám dalo pořádně zabrat. Ještěže byly vidět kamenné zídky, které výrazně usnadňovali orientaci společně s vyšlapanou stopou od jednoho člověka, co prošel před námi.
V sedle se počasí výrazně zhoršilo a my začali za pěkné mlhy sestupovat na druhou stranu hor do údolí. Prvních 100 výškových metrů bylo pár řetězů, takže sklon svahu nebyl zrovna mírný. Pod nejprudším úsekem se žlutá značka stáčela doleva, a proto jsme vyrazili přesně naopak, tedy doprava, aby byl sestup zajímavější. 🙂 Útěchou byly zbytky stopy někoho, kdo šel pár dnů před námi. V místě, kde se už trochu rozjasnilo a my tak mohli vlastním úsudkem zvolit trasu, jsme se odklonili od našeho vůdce a zamířili jsme přes kamenná suťoviska, 4 potoky a několik set metrů kleče opět ke žluté stezce. Po ní už byl příchod do Schroniska u Piecu Stawow pohodička. A jak jsme se pěkně zabavili na večer? Už jsme někdy zkoušeli Macháčka se zapíjením z placatky při každé prohře? :))
Jak již možná tušíte, v neděli jsme nikam nespěchali a spokojili jsme se pouze se stupem, tedy spíše sjezdem opět po zelené značce, po které jsme přišli již v pátek. Sjezd byl vzhledem k uklouzanosti začátku sestupu (černá značka, tedy černá sjezdovka) naprosto plnohodnotný.
The best of Fotogalerie
Fotogalerie u Piškota