Čína – Wuhan
Po zimních běžkařských výletech, o kterých nemá cenu se dlouze rozepisovat, přišla na řadu další pracovní cesta do Číny, tentokrát do Wuhanu. Jedná se o město, které je se svými 10 mil. obyvatel centrem jedné z provincií. Historické centrum se hledá těžko, zato výškových budov je zde nesčetně. Vláda podporuje výstavbu, co se dá, aby udržela vysoký výkon ekonomiky, škola, že je spousta paneláků naprosto prázdných. Nové budovy se smí stavět pouze, pokud budou mít více než 40 pater. A to je v podstatě asi tak jediné pravidlo, kterým se místní územní plánování řídí. Jinak je to skoro všude samý krásný příklad urban sprawlu, kdy se mísí různé typy zástavby nehledě na historii a okolí. Vedle sebe se tak nachází napůl rozbořený téměř chudinský dvoupatrový domek a čtyřicetipatrový nejmodernější věžák, který v noci září na všechny strany.
V průběhu týdenní návštěvy se mi podařilo vychytat jedno odpoledne, kdy po dešti spadla hladina smogové situace zhruba na úroveň olomouckého průměru v zimě (takže na české poměry smog). Docela náhodou jsem také objevil v rámci univerzitního kampusu (zhruba 10 km2) pěknou zalesněnou horu, kolem které se dalo běhat. Jinak takových univerzitních kampusů je ve Wuhanu asi 50, prostě něco co se těžko představuje.
V rámci jednodenní exkurze nás vyvezli na místní tržiště ke krásné Yellow Crane Tower a potom také do moderního centra města, které bych přirovnal nejlépe asi k Frankfurtu. Takže všechno moderní, západoevropské. Jen těch Evropanů tam kromě nás nikde moc nebylo. Shrnuto a podtrženo se podle mých poznatků Čína ve městech naprosto přiblížila konzumu západního světa, možná nás v mnohém i předstihla.
