Český ráj
Je to už více než 20 let, co jsem byl s nezapomenutelným zálesáckým oddílem poprvé v Českém ráji. O pár let později jsme se do stejných míst podívali s kamarádem Jirkou Markem, ale více než 15 let jsem na pěkná místa jen vzpomínal. Dokonalá velikonoční předpověď nás vylákala po dlouhé době zavítat mimo hory a podívat se do několika skalních měst Českého ráje.
Podle dostupných ubytování se ukázalo, že tento nápad jsme neměli jako jediní :), takže nejbližší přijatelné ubytování jsme našli až v Hraběticích nad Jabloncem. Ačkoliv jsme dorazili až navečer, neodolal jsem a vyběhnul jsem k Josefově dolu se trochu protáhnout. Druhý den jsme hned ráno vyrazili do Besedic a odtud okruhem po modré a žluté značce do Besedických skal. Nejen Jareček byl skalními průlezy a vyhlídkami více než nadšen. Z vrcholu Sokol jsme seběhli kolmo dolů a hned potom prudce nahoru na Suché skály a potom zpátky na již přeplněné parkoviště v Besedicích. Po obědě v Besedicích jsme popojeli do obce Klokočí, kde nás čekal kratší, ale o to pestřejší výlet do Klokočských skal. Kromě obrovské jeskyně Postojna (někdy označovaná jako Amerika), která je z části fáborkem zavřená, jsme popošli do vedlejšího údolíčka, kde jsem si zavzpomínal na staré zálesácké zážitky. Po menší konzultaci s bráchou na telefonu se mi podařilo dohledat vstupy do všech místních jeskyní, včetně průlezů, Skautské a Indiánské jeskyně. Jareček byl pochopitelně z jeskyní a prolézání a plazení naprosto nadšen a já jsem nostalgicky vzpomínal na zálesácká léta. Dál jsme pokračovali na hrad Rotštejn, kde točila celá řada scén z pohádky „S čerty nejsou žerty“. Využili jsme toho, že hrad byl za mírný poplatek zpřístupněn a doplněn pěknou velikonoční výzdobou.
Třetí zastávkou tohoto dne se stala Malá Skála s hradem Pantheon, kde rozhodně vstupné stojí za to. Hrad nabízí obrovské množství průlezů a schodišť, ze kterých jsou super výhledy na Malou Skálu, Jizeru, Suché skály a celé okolí. Toto místo při návštěvě Českého ráje rozhodně nevynechejte. Po náročném dni a náročné svíčkové jsem se přeci jen překonal a vyrazil protáhnout nohy kratším výběhem na rozhledu Slovanka a Bamberk. Docela náhoda potkat tady bývalé studenty (Romana Zbranka) na orienťáckých závodech.
Další den jsme vyrazili do legendárního lezeckého Skaláku – Hruboskalského skalního města. Kousek nad Hrubou Skálou se nám podařilo obsadit jedno z posledních zdarma parkovacích míst, odkud jsme vyrazili po červené směrem na hrad Valdštejn. Z několika vyhlídek jsme obdivovali nejen místní věže, ale také leze dolézající na vrchol. Po rychlém shlédnutí Valdštejnu jsme pokračovali po modré značce do skal. Nejdelší zastávku jsme udělali pod Kapelníkem, kde zrovna neznámí kluci bouchali Údolku, pěkné pokoukání. Akorát jsem se opět ujistil, že lezení na písku není nic pro „připosrané“ lezce jako jsem já, a proto raději zůstanu u mého oblíbeného vápence a žuly :).
