Białowiezski Park Narodowy

Výlet, který jsme plánovali už od začátku našeho pobytu se nám podařilo uskutečnit až po měsíci a půl od 19.11 do 21.11. Mluvím o výletu do Białowiezskiego pralesu. Vyrazili jsme ve složení Liba, Jana, Lukáš a já brzy ráno v 6 hodin z Lublinu a po příjemných 9 hodinách v autobuse jsme vysedli v Bialowiezi. V některých z busíků, kterými jsme jeli bylo natolik vytopeno, že jsme si dokonce sundali i zimní čepice. Po cestě jsem náhodou koukl ven z okna a asi 50 m od silnice jsem zahlídl zubra, který koukal kdo to zas kolem projíždí. V Schroniku-ubytovně, kde jsme bydleli jsme zanechali naše batohy a vyrazili do místního parku na okraji národního parku. Jako správní geoinformatici jsme se v budově správy národního parku koupili mapu a směle začali procházet místní parčík, kde nás kromě spousty druhů stromů čekalo také duzo sněhu, což jsme využili k radostnému koulování. Zanedlouho se však setmělo a hlavně přituhlo a my naštěstí narazili na starší budovu, ve které bylo muzeum, ještě asi 20 minut otevřené. Zjistili jsme, že v areálu kde se nacházíme kdysi bývalo letní sídlo králů, které bohužel shořelo a z původních budov toho zbylo jen velmi málo. Za tmy jsme dorazili do naší ubytovny, kde jsme strávili příjemný večer povídáním s majitelem chaty a hraním Macháčka.
Druhý jsme celý strávili v národním parku, který patří mezi nejstarší chráněná území v Evropě patří také do památek UNESCO. Národní park se nachází jednak na polské ale také na běloruské straně hranice. My jsme měli možnost poznat pouze tu polskou část. Kromě zachovalých zbytků pralesa se zde nachází také jedno z mála míst v Evropě, kde je možné spatřit nejen v ohradách, ale i ve volné přírodě losy, vlky a hlavně známé zubry. Zmíněný prales tady samozřejmě nevypadá jako prales, který známe z dokumentárních filmů. Jde o prales mírných zeměpisných šířek a vyznačuje se zejména vysokou druhovou rozmanitostí nejen flory, ale také fauny. O tom všem jsme se přesvědčili velmi dobře po několika prvních kilometrech dnešního výletu. Kráčeli jsme po uzounké cestičce a chodníčkách po kterých ten den ještě nikdo nešel. Čerstvě napadlá asi deseticentimetrová vrstvy sněhu dodávala místním (pra)lesu krásný nádech. Na velmi malém prostoru zde bylo možné nalézt nejen všechny druhy jehličnanů, ale dokonce buky, duby, olše, břízy a mnoho dalších rostlinných druhů. Po asi hodince a půl chůze jsme došli k ohradě, za kterou nás čekalo několik zajímavostí. Tou první byl poplatek za možnost focení (100ZL=750Kč), což jsme samozřejmě neplatili a přesto fotili. V ohradách na nás koukalo nejen několik pěkných srnek, vlků, jelenů a losů, ale zejména malé stádečko zubrů, kteří se nám všem opravdu moc líbili. Po návštěva ohrad jsme vyrazili opět po turistické cestě směrem k další zajímavosti parku. PO další hodince chůze jsme došli k místu, kde se nachází jedny z největších a nejstarších stromů celé oblasti. Každý z nich nese název jednoho z významných polských králů. Jejich výška je kolem 40 m a stáří 300-400 let. Strávili jsme zde příjemnou hodinku nejen koukáním na tyto velikány, ale také obědem. Byly teprve tři hodiny a tak jsme vyrazili na prohlídku místního muzea národního parku. Po zaplacení vstupného, které činní 5 ZL a k tomu zanedlouho další 4 za povinného průvodce jsme byli přiřazeni již do započaté prohlídky jednou skupinou. Po chvíli nám bylo jasné co se skrývá uvnitř obrovské budovy, zvenku vyhlížející jako moderní sportovní hala. V jejích vnitřnostech se ukrývalo pěkně udělané nové muzeum s bezbariérovým přístupem. Vzhledem k tomu, že bylo rozsvěcování jednotlivých částí řízeno počítačem, měl průvodce občas docela problém stihnout vše povědět a my vzhledem k nasazenému tempu porozumět. Po skončení prohlídky jsme ještě vykoukli z místní vyhlídkové věže do okolí, prohlédli si zajímavé fotečky přírody na stěnách a pak už upalovali do naší ubytovny. Po rychlém obědě jsme si s děvčaty vyšli do místního kina Zubr na pravý polský film Lavyczka. Když jsem vešli do budovy, vesele se na nás usmívaly dvě slečny. Po chvíli nám bylo jasné proč. Tím že jsme přišli my čtyři a nás bylo celkem 6, bylo tak možné promítat film, který se promítá až od počtu 5. U filmu jsme se náramně pobavili a rozuměli téměř naprosto všemu. Všichni jsme ale měli takový pocit, že jsme se smáli ze všech návštěvníků kina, kterých bylo nakonec asi tak 10, nejvíce. Večer jsme zakončili tradičními kostkami a zpěvem a hrou na zapůjčenou kytaru. Zajímavý pohled byl na naše polské křesťanské spolubydlící. Ženy vařili a klábosili a muži v čele s asi 45-letým mužem vyšívali. Šikovný to chlapec.
Poslední den jsme ještě stihli menší dopolední procházku po okolí Bialowieze, která je mimochodem velmi pěkné turistické městečko, ale potom už nás čekalo pouze příjemných 9 hodin v autobuse. Spoustu foteček můžete najít tady.