Dolomiti 2023
Při plánování letošního léta mě to opět přitáhlo do Dolomit. Původní plán byl zkusit najít trochu jinou lokalitu než Cortinu, ale nepodařilo se mi najít lokalitu, kde by byl podobný kemp jako v Cortině (dál od cesty, větší, vybavený, se stromy). Budu rád za případné tipy, pokud někdo máte. Nakonec se ale ukázalo, že i přesto, že jsme byli v Cortině již počtvrté (s Jaroušem potřetí), tak je tady pořád spousta možností. Díky tomu, že už si s ním můžeme troufnout na delší a náročnější feraty, tak je tady o potenciál na výletování postaráno dostatečně.
Sas de Stria (Hexenstein)
První den jsme vyrazili skrz Goinger tunel kolem vrcholu Sas de Stria. Tunel z 1. sv. války byl zpřístupněn relativně nedávno a je dlouhý cca 400 m s mnoha průhledy a okny ven. Po výlezu z tunelu jsme pokračovali kolem hory podél zákopů a podél pěkné lezecké oblasti s cca 20 (spíše lehčími) lezeckými cestami. Pokračovali jsme feratou Fusseti (B/C) o délce cca 150 výškových metrů. Po úvodních 30 m jsme předběhli italskou rodinku s asi 12 letým klukem, jejichž tempo bylo „ukrutné“. Jarouš prošel céčkovým testem 🙂 a já tak mohl lépe plánovat varianty dalších výletů. Po dokončení feraty jsme pokračovali super válečnými zákopy až na vrchol Sas de Stria (Hexenstein). Pro nadšence do válečné tematiky je to neskutečný ráj. Je nobdivuhodné, co všechno museli prožívat před více než sto lety italští a rakouští vojáci. Dolů jsme sestoupili už se spoustou dalších turistů, kteří přišli po pohodové normálce (pohodový výlet pro rodiny s dětmi).
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9555770323
Monte Rite (Messner Mountain Museum)
Hned druhý den byla předpověď počasí spíš nic než moc, takže jsme vyrazili na jih do jednoho z Messnerových muzeí, a to na vrchol Monte Rite. Od parkoviště jezdí malá dodávka, ale my jsme vyrazili po svých. Kousek před vrcholem se docela silně rozpršelo, takže jsme moc rádi zapadli dovnitř muzea. Škoda, že jsme si nemohli užít výhledu z prosklených věží, které jsou součástí muzea. Už jsme tu byli před 11 lety, taktéž ve špatném počasí bez výhledů. Asi budeme muset vyrazil ještě jednou a užít si výhledy. Muzeum kombinuje zajímavé historické obrazy s tématem horolezectví. Trochu specifický typ muzea, ale za mě zajímavý.
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9562101823
Ra Bujela (Ferata nad Cortinou)
Třetí den předpověď hlásila slušnější počasí na dopoledne, takže jsme vyrazili lanovkou z Pié Tofana na stanici Duca d´Aosta. Těsně nad ní začínají dvě feraty, každá na jinou věž. Tu lehčí vlevo jsme absolvovali už vloni, letos jsme se pustili do mnohem zajímavější a také těžší Ra Bujely (C). Aby to nebylo tak jednoduché, tak byla skála docela vlhká a místy kluzká, takže bych to pocitově zejména u mokrého nástupu viděl spíše na C/D. S malou dopomocí Jarouš vše zvládnul a my si užili feratu bez kohokoliv dalšího. Jako správní skrblíci (ušetřeno cca 10 EUR) jsme měli zaplacený pouze výjezd lanovkou nahoru, takže dolů jsme se prošli pěšky.
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9567897523
Sci Club (těžší ferata nad Cortinou)
Odpoledne a zejména navečer se počasí oproti předpovědi hodně vyjasnilo, takže jsem ještě vyrazil na sólo/rychlo výstup těžší feratou Sci Club (D). Jedná se o sportovní feratu v okolí Cortiny. Jde o poměrně vzdušné a většinou dosti kolmé lezení, avšak s dostatkem kramlí ve skále. Pořád to má od lezení pořádný kus, ale musím říct, že ve svižném tempu jsem si to docela užil a vychutnal pocit z lezeckých pohybů s bezpečným jištěním. Cestu dolů jsem potom absolvoval polochůzí-poloběhem. Podařený den.
Trasa výletu https://www.strava.com/activities/9569699173
Hřebenem pod Marmoladou na Mesolinu
Už delší dobu jsem měl vyhlídnutou túru po hřebenu mezi vrcholy Mesola a Mesolina. Z hřebenu jsou parádní výhledu na Marmoladu a hodně zajímavé je také sopečný původ celého hřeben, který je svým složením naprosto odlišný od většiny ostatních kopců tvořených převážně dolomitem. Hřeben nabízí velké množství variant nástupu a sestupu a také více variant, jak projít hřebenovou feratu. My jsme se vyvezli lanovkou z Arraby a vynechali jsme úvodní nejtěžší část feraty Delle Trincee (C/D úsek). Zpětně hodnoceno si myslím, že by to Jarouš v pohodě zvládnul a bylo by to možná i lehčí než ta druhá část, kde jsou nejtěžší úseky (vzdušné a trochu i silové) při slézání dolů. Na feratu jsme tedy nastoupili v sedle, kam jde dojít buď trochu suťovým kuloárem, nebo skalnatější variantou, která je trochu bezpečnější. Cesta na začátku moc nesedí s většinou nákresů feraty, ale mapy.cz to kreslí víceméně správně. Samotnou feratu jsme absolvovali téměř celou v mlze, což dodalo náročnějšímu lezení na patřičné dramatičnosti. Druhá polovina, která je už výrazně lehčí a spíše chodecká (většina bez jištění, občas úseky cca za A/B) už byla za slušné viditelnosti, ale zato silného větru. Na závěr hřebene nás ferata zavedla do cca 300 m dlouhého tunelu, který ústí hned vedle bivaku Bontadini. Od něj jsme ještě vystoupali na vrchol Mesoliny (super výhledy na všechny strany). Sestup dolů jsme absolvovali celý po svých až do Arraby. Závěrečný sjezdovkový sestup už nebyl úplně příjemný, ale jinak je to super sestup s úžasnými výhledy zejména na celý hřeben Mesoliny/Mesoly a také na masiv Piz Boe.
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9575850426
Muzeum Tre Sasi
Další den nám počasí příliš nepřálo, takže část dne jsme strávili hrou Dostihy a sázky (po 25 letech opět super). Odpoledne jsme vyrazili do muzea 1. sv. války v pevnosti Tre Sasi v sedle Valparola. Muzeum je sice poměrně malé, ale velmi zajímavé, určitě doporučuji.
Ferata na Averau a k Cinque Tori
V oblasti kolem Cinque Tori už jsme byli vícekrát, naposledy vloni lehčí feratou na vrchol Nuvolau. Letos jsme vyrazili na vrchol Averau, kam vede poměrně lehká a krátká ferata. Jára už v úseku C ani nemrkl, takže jsme velkou skupinku dospěláků poměrně rychle dohnali a předehnali. Z vrcholu jsou pěkné výhledy na Nuvolau, Cinque Tori, Toranu di Rozes a také Marmoladu a tunely prosetý vrchol Lagazuoi, kde jsme ale byli už vloni. Po sestupu dolů jsme nepokračovali hned dolů, ale obkroužili jsme celý vrchol Averau přes méně frekventovanou turistickou cestu. Kolem Cinque Tori už to bylo jako na Václaváku, ale zrekonstruované zákopy jsme si užili o něco lépe než před 4 lety za hustého deště.
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9581627026
Odskočení do Benátek
Předpověď na další den opět nevypadala nejlépe, takže jsme popojeli trochu dál, a to až do Benátek. Z Cortiny to jsou přesně 2 h, což je ještě celkem akceptovatelné na celodenní výlet. Po zaparkování na kraji Benátek na ostrově Tronchetto (celodenní parking za 25 EUR) jsme prošli skrz Benátky ke stanici Fondamente Nove, odkud jezdí MHD na ostrovy Murano a Burano. Z mé dřívější návštěvy Benátek v rámci konference v Mestre jsem věděl, že Burano je jedním z nejhezčích míst (pro mě asi hezčí než Benátky), kam se určitě musíme podívat. Plán vyrazit tam co nejdříve se ukázal jako dobrý, protože při odjezdu zpět (po asi hodinové vycházce, kdy člověk projde celé Burano) už přijížděly davy lidí. Těch jsme si potom užili dosyta v Benátkách, zejména kolem náměstí sv. Marka, ale s tím se musí zejména v létě počítat.
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9595157453
Kolem a na Tofanu di Rozes
Na závěrečný výlet jsme vyrazili kolem vrcholu Tofana di Rozes. Pršení se sice umoudřilo, ale ostrý ledový vítr, nebyl úplně příjemný. Ze sedla Col de Bois jsme sestoupili pěkným údolím k nástupu feraty Scala del Minighel. Jde o kratší ale docela zajímavou feratu, která je vytvořená spoustou železných tyčí, po kterých stoupá člověk bokem. Jará už si to po předchozích feratách docela užíval a příště už se myslím pustíme do něčeho těžšího. 😉 Po výlezu z feraty nás ještě čekalo docela náročné stoupání do sedla k chatě Camillo Giussani. I přes silnější vítr a chladnější počasí jsem se odpojil a pospíchal k chatě sám. Tam jsem nechal batoh s feratovými sety a jen s mobilem a přilbou na hlavě (kvůli potenciálně padajícímu kamení od jiných lidí) jsem spěchal na vrchol Tofany di Rozes, kde jsem už byl před několika lety ferratou Lipella. Po cestě jsem potkával většinu lidí sestupovat (většinu jsem později při sestupu předběhl), nicméně po necelé hodině (podle průvodce je to cca 3h) jsem zakončil svůj speed hiking na vrcholu. Posledních cca 200 výškových nebylo úplně zadarmo, přeci jen výstup do 3200, 700 výškových metrů během 1 h a bez pití není úplně příjemný pocit. :0). Zejména v závěru jsem musel dávat už opravdu velký pozor na několik zasněžených a ledových přechodů. Po sestupu/seběhu k chatě jsem do sebe rychle hodil polívku a pivo a dál k auto podél Tofany už jsme pokračovali zase společně.
Trasa výletu: https://www.strava.com/activities/9600462781
Letošní feratové Dolomity jsem si fakt užil. Po několika letech jsem byl týden úplně bez počítače a bylo to lepší než jsem čekal. Počasí letos nebylo úplně nejlepší, zima letos byla (zejména v noci) horší než jsem čekal. Ještě že jsem měl v záloze hodně různých variant výletů, zkrácení nebo prodlužení (bohudík mě baví plánovat hodně dopředu a zvažovat všechny možnosti). Jarouš zužitkoval lezecký kroužek a na feratách si to myslím užil (sám to teda říkal ;)). Cortina je podle mě opravdu nejlepší výchozí dolomitské místo. No a kam příště? Uvidíme. 😉
Fotogalerie Dolomiti
https://photos.app.goo.gl/8DtMBX66B9EMijiF9
Fotogalerie Benátky