24h, tentokrát na běžkách

Již podruhé jsem se nechal od Martina překecat zkusit něco nového, tentokrát 24 h na běžkách. Po četných zkušenostech z bajkových čtyřiadvacítek to byla zajímavá výzva. Nové lyže, boty a pár tréninků s čelovkama po večerech a o víkendech slibovalo celkem slušnou formu a nadšení do závodu.
Závod začínal v sobotu v 11 přímo na chatě na Paprsku, takže nás ještě čekala ranní maturita s nasazováním řetězů a ledový výjezd až nahoru na chatu. Sluníčko pálilo jak divé, takže jsem chvíli zalitoval, že to nejedeme raději na kole. Třípalcový kola by byla do stopy akorát. 🙂 Před jedenáctou jsem si poslechli krátký výklad trati (okruh o délce cca 4,3 km) a Martin vyrazil na trať jako první. Po dvoukolových střídáních jsme vydrželi poměrně dlouhou dobu a hájili v týmech průběžné druhé místo. Přes den celkem svítilo, takže teploty nad nulou donutily prakticky téměř všechny závodníky bruslit (nakonec i ty, kteří bruslit vůbec nechtěli). Celkem mě zarazila bezohlednost některých turistů, kteří jeli část trati s námi a přitom nekoukali vlevo ani vpravo a pak se strašně divili, že je chce někdo předjíždět. Po čtvrté hodině už davy začaly opadat a my si mohli skoro až do konce závodu užívat trať pouze pro nás (cca 60 závodníků).
Těsně před večerem nás předehnala jedna trojice (dvojky i trojky byly bohužel docela neférově dohromady), takže jsme dále drželi průběžné třetí místo. Trať před nocí upravila rolba, takže se alespoň chvíli jelo trochu lépe. To už jsme začali točit po třech kolech a ponořili se do hluboké tmy. Celou noc se jezdilo překvapivě dobře. Teplota kolem -3, takže to na namrzlé trati pěkně svištělo. Škoda jen, že temperovaný stan jedinou lampou příliš temperovaný nebyl. Takže do půlnoci většina čekajících okupovala chatu a od půlnoci do rána jsme se alespoň tísnili u záchodů na židlích nebo na lavicích v polootevřené jídelně mezi připravenými hrnečky na snídani.:) Škoda, že se nepodařilo domluvit alespoň jednu místnost, kde by si člověk natáhl karimatku a chvíli se natáhl. Na půl hodiny si lehat do stanu se nám totiž opravdu moc nechtělo.
Celou noc provázela ještě jedna drobná nepříjemnost, a to dotírající trojice, která nás pomalu ale jistě dojížděla. Martin jezdil rychleji, takže to vždycky trochu vytáhl nahoru a já pak zase trochu ztratil :(. Nad ránem, když už začalo svítat mi v jednom střídání po dvou okruzích úplně došlo a Martin vyrazil místo mého třetího kola. Od té chvíle jsme už tak nějak pomalu vzdávali šanci na třetí místo a točili po dvou kolech. Vzhledem k tomu, že zezadu nás už nikdo ohrozit nemohl a na honění se strojící už síly nezbývaly, domotali jsme to celkem v klidu do 11 na 4. místě v týmech (ve dvojicích druzí) s celkovým počtem 344 km.
Jaruška po celý závod poctivě fotila, takže fotečky jsou tady.