Doprava na Ukrajinu

Do Zakarpatské oblasti jezdí v současnosti (2007) několik českých dopravních společností. My jsme cestovali s českým dopravcem Regabus, který má česky mluvící ukrajinské řidiče. Autobus zastavuje v Užgorodu, Mukačevu, Iršavě, Chusti, Tjačivu a Rachivu, což je nejvíce zastávek ze všech dopravců. Zastávky jsou vždy na autobusových nádražích, ale zastaví vám prakticky kdekoliv. Cena zpátečního studentského lístku z Brna do Rachivu je 1800 Kč.
Potkali jsme několik českých skupinek, co jeli vlakem. Finančně je to vyšlo o něco málo dráž a hlavně cesta travala o pár hodin déle.

Doprava po Ukrajině

Doprava po ukrajině je snazší než by se mohlo zdát.
Cestování vlakem je zvláštní v tom, že se dá koupit lístek jak na pokladně, tak přímo ve vlaku, kde sice žádn lístek nedostanete, ale vše je o polovinu levnější. Ať žije korupce a úplatkářství! :) Vlaky jezdí hodně na čas a velmi často jsou lehátkové a strašně dlouhé. :) Za cestu z Volovce do Mukačeva jsme platili 10 Hřiven na jednoho.
Cestování místními autobusky je asi nejlepší způsob. Mnohdy je to vlastně i zároveň stopování. Místní "Maršutky" vám na mávnutí zastaví prakticky kdykoliv a cena je více méně smluvní. Nebo spíš záleží o co si řekne řidič. Podobně je to také s klasickým stopováním, za které se běžně na Ukrajině platí a cena se většinou dojedná před nastoupením do auta. My jsme platili ze Siněvirské Poljany do Mižhorje na jednoho 5Hr - stop, z Rachivu do Luhu-Hoverly 6 Hr na jednoho - bus nebo z Podobovce do Volovce 10 Hr na jednoho - stop.

Vzhledem k tomu, že až na výjimky (oblast kolem Hoverly a Usť Čorné) neexistuje na Zakarpatí turistické značení, je třeba mít s sebou dobrou mapu a buzolu. Buzolu jsme prvních 10 dní vůbec nevytáhli, ale za ukrutné mlhy, větru a deště byla užitečným pomocníkem.
My jsme chodili podle vojenských map 1:100 000 (viz. odkazy), které jsou však již poměrně zastaralé. Po získání novější dvoustovky jsme chodili podle obou dvou. V obchodě jsme také zahlédli novou padesátku. Orientace v terénu je docela zajímavá. Za pěkného počasí se na hřebeni polonin nemáte kde ztratit a cesty jsou jednoznačné a většinou vyježděné od nákladních aut, kterými vozí turisty po hřebenech. Obtížné je někdy trefit sestup z hřeben, obzvlášť, když cestička má začínat na konci louky, třeba 400 m široké.
Snažili jsme se řídit podle pravidla chodit po nejvychozenější a nejvyjěžděnější cestě, i když v mapě třeba cesta vedla jinam a pokaždé se to vyplatilo. Stejně tak, až budete hledat cestu z nějaké vesnice na poloninu, jdětě po nejvyježděnější cestě. I když se vám bude mnohdy zdát, že to žádné auto nemůže vyjet, tak věřte, že může. To co zvládnou Lady, Gazíky a Kamazy musí člověk vidět na vlastní oči.

Pokud jdete do hor, kde moc obchodů nepotkáte, vyplatí se vzít si většinu věcí z Čech. Zapomeňte na to, že v malých obchůdcích nakoupíte salám, klobásu, torteliny, nebo i obyčejné čínské polévky. To tady prostě moc nevedou, nebo jsme se s tím aspoň nesetkali. Jediné co jsme kupovali byl chleba (doporučujeme skvělý černý chleba v pekárně v Usti Čorné).Příjemné je, že většina obchodů má i v těch nejzapadlejších dědinkách otevřeno v sobotu i neděli.
Stravování v restauracích (všechny označeny jako Kafé) jsme vyzkoušeli asi 5x a docela nám chutnalo. Zkoušeli jsme spíše jejich specialitky a kupodivu nám ani nebylo špatně. Mnohdy nám nabídli pouze jediné jídlo - chcete/nechcete.Ceny lidové.

Na úplatky se asi nejlépe hodí cigarety. Vyplatí se koupit je až na Ukrajině. Cena je, stejně jako cena alkoholu přibližně třetinová.
Jako dárečky se nejlépe hodí bombóny nebo žvýkačky. Připravte se, že v Koločavě vás děti svým "daj bombon" ukamenují.

S dorozuměním jsme byli velmni příjemně překvapeni a neměli jsme problém. Spousta starších lidí rozuměla i češtině. Zabodovali jsme rozhodně i s polštinou. Strávili jsme ale i několik hodin s ukrajinci, kteří srozumitelně a pomale hovořili ukrajinsky a my stejně tak česky a vždyzky jsme se bez problémů dohodli. Náš závěr je tedy mluvit jakkoliv jen né rusky.

V oblasti Zakarpatské Ukrajiny je nad většinou měst i malých vesniček postaven vysílač. Za posledních několik let se tak pokrytí signálem několikanásobně zvýšilo. Pokryta je také velká část polonin. V údolích a odlehlejších částech však můžete mít problém. Po celé naše putování jsme ale prakticky každý den byli alespoň chvíli v signálu.

Ukrajinské peníze, tedy hřivny (1Hr = 100 Kopějek = 4,5 Kč) se u nás v žádné bance ani směnárně vyměnit nedají. Vemte si s sebou dolary nebo eura. Problém není ani s jedním. Vše však v co nejmenších bankovkách. Velmi často nemají nebo spíš z vypočítavosti nechtějí mít na vrácení a to ani v Hřivnách a na místech, kde byste běžně očekávali, že nebude problém (brána do Národního parku kolem Hoverly, obchod, řidič...). Paní z brněnské pobočky Regabus se však ochotně nabídla a peníze přivezli ukrajinští řidiči a vyměnili mi je za české peníze asi 14 dní před odjezdem. Dělají to tak běžně, takže je to hlavně o domluvě. Rozhodně je dobré mít pár drobných před cestou už vyměněno.
Ceny prakticky všecho jsou nižší než u nás. Přibližné ceny: 1 l benzínu = 15 Kč, krabička cigaret = 15 Kč, kvalitní vodka = 50 Kč, chleba = max. 10 Kč, vstup do NP na 1 osobu = 10 Kč, Mukačevo zámek 1 osoba = 20 Kč, oběd + pivo = 80 - 150 Kč (na jídle jsme byli asi 5x)
My jsme utratili dohromady přibližně 3000 Kč v Hřivnách + každý 1800 Kč za zpáteční lístek + nákup jídla u nás za asi 1500 Kč, což vychází asi 4050 Kč na jednoho člověna na 18 dní se vším všudy.

Setkali jsme se se spoustou ukrajinců, co pracují u nás a co mluví dobře česky. Pokud potkáte ukrajinského turistu mladšího věku a celkem přijatelným vybavením, je to stoprocentně programátor. Ti jediní mají peníze a chuť cestovat. Potkali jsme takových docela dost a vždy jsme výborně pokecali a vyměnili kontakty. Bačové v horách jsou taky úplně v pohodě. S každým druhým jsme hodili řeš, občas si řekli o cigarety a jedno nám prodali obrovský kus sýra asi za 50 Kč.
Na jedné straně nás překvalila ukrajinská pohostinnost, ochota a vztřícnost a na druhé straně nepříjemnost vojáků, celníků, pohraničníků (více v deníku). Zkrátka buďte raději obezřetní a nedůvěřiví a boty si dávejte do stanu jako my. :)

Bydleli jsme pod stanem prakticky kdekoliv kde se dal postavit, raději ale v úkrytu, kde nebylo moc vidět. Jistota je jistota. S medvědy jsme se nesetkali a ani nikdo neříkal že by někde byli.
S pár lidmi jsme se bavili, že bydleli po hotelích a ubytovnách se střídavou kvalitou a mírnými cenami. Snad všechny zakarpatské záchody jsou suché a bohužel nesmírně zaneřáděné. Vždy bylo lepší jít do lesa. Pokud na zakarpatsku objevíte čistý záchod, dejte vědět a pošlete fotku. Je to rarita. :)

Počet přístupů: