Atlas Adventure 2006

Rok uplynul a já měl konečně tu příležitost zúčastnit se závodu Atlas adventure nejen jako organizátor, ale i jako závodník. Z původního plánu pouze organizvat došlo ke změně na závodění poměrně rychle, když se o závodu dozvěděl kamarád Bajza. Libuška nelenila a hned nás příhlásila. Polehku jsme potrénovali malou vyjížďkou kolem olomouckého Kopečku a jednou jsme zašli do 9a na boulder. Tato pečlivá příprava se rozhodně vyplatila. V předvečer závodu jsme dorazili na místo startu do Jánských Koupelí do hasičské školy. Dojeli jsme samozřejmě na kole, abychom nic neztratili ze své formy :). Ráno nás přivítalo deštěm a my plni optimismu vybíhali na první disciplínu, orientační běh. Neběželi jsme sice jako prvotřídní běžci, ale přeci jen se geoinformatické znalosti a kartografická gramotnost hodily. To co jsme nenaběhali, to jsme snad vymysleli vhodným postupem mezi kontrolami. Na druhou disciplínu jsme se samozřejmě přesunuli na kole, asi 10 km. Tato disciplína byla jednou z nejnepříjemnějších. Plavání za deště při teplotě vzduchu asi 10 stupňů a při teplotě vody, odhadem asi taakhle....byl opravdový zážitek. Vše bylo samozřejmě zpeztřeno lanovou lávkou nad vodou, skládáním slova ze získaných slabik a dále potom střelbou ze vzduchovky. V další části závodu se náš team přesunul na Kružberskou přehradu, kde jsem já slaňoval a Petr dojel pro mě pod přehradu s raftem, do kterého jsem slanil. Vzhledem k nedostatku vody jsme však raft přetahovali a tak jsme byli mokří již podruhé. Následoval přesun na malý orieťák na lodích a potom náročný výjezd na kole do opravdu výživného kopce. Po příjezdu na skály na lezení konečně přestalo pršet a my se mohli těšit malémů odpočinku vzhledem k návalu zájemců na lezení. Po asi hodince čekačky se nás ujmula Míša a prošla s námi obě cesty a oba bouldery. Na první, za sucha šestkové cestě jsme se oba dotkli prvního záchytného bodu a získali tak pouze 30 trestných minut, což bylo pro nás příjemným povzbuzením. Druhá cesta problémy nečinila a s bouldrem si Petr na nelezce poradil úctyhodným způsobem. Na težším boulderu jsem překonal klíčové místo, avšak uklouznutí v samém závěru nás stálo dalších 15 minut. Uháněli jsme tedy na azimuťák a pamatovák, kde jsem se opět při dvojnásobném brodění řeky namočili. Poslední disciplínou byly lanové lávky, se kterými jsme si poradili vcelku bez problémů, ale byli jsme rádi, že jsme konečně v cíli. Velkým překvapením pro nás po sečtení všech trestných minut bylo naše super třetí místo, kterého si opravdu cením. Večer jsme pořádně zazpívali a zahráli na kytary a spát jsme šli opravdu řádně unaveni. Druhý den nás čekal už jen úklid, vyhlášení výsledků a cesta domů. Fotečky ve zmenšeném rozlišení jsou k dispozici tady. Pokud by je někdo chtěl ve vyšší kvalitě, tak samozřejmě není problém. Pokud by někoho zajímaly výsledky, tak na ně můžete kouknout tady.

Celý text