Lezení na Kružberku

Po krátkém nachlazení jsme vyrazili s Libuškou o státním svátku na jednodenní lezení na Kružberk. Kromě těch drobných letních pokusů a občasného lezení na boulderu v Olmiku se to dá nazvat jako oficiální začátek mého lezení. Ráno jsme popojeli vláčkem do Moravského Berouna a odtud už hurá na kolech na Kružberk. Tam na nás čekalo asi 20 lezců z opavského Atlasu, z nichž už jsem většinu stejně znal. Libuška mi dávala pěkně zabrat, a tak jsem se pěkně potrápil na asi pěti cestách obtížnosti 4-5. Až na jednu jsem je nakonec s menšími i většími potížemi vylezl všechny a nasbíral tak něco málo zkušeností. Zajímavou událostí byl rozhodně výborný oběd. Jídlo je záležitost, která mi udělá radost vždycky, stejně jako lezení. Po obídku jsme ještě chvilku lezli, ale pak už uháněli směrem do Domašova na vlak. Po asi třech km potkal Libušku defekt, a tak jsme měnili. Bylo to právě těch 15 minut, které nám potom skoro chyběli. Skoro, protože vlak měl 15 minut zpoždění, a tak jsme ho nakonec stihli. Škoda jen, že jsme se oba zase pěkně nachladili. Přeci jen jezdit na kole 50 km, celý den lézt po skalách a při tom brát ještě antibiotika není úplně ideální.

Celý text