Alpy-Lago di Garda (bikeři, chodci a lezci)

Dlouho plánovaná lezecko-chodecko-bikerská akce – Alpy dlouho neznámo kde přesně konečně nastala. 9. 9. jsme se setkali na parkovišti u brněnského Tesca. První, vyloženě hodecko-lezeké auto (Mara, Katka, Libuška a já) bylo doplněno druhým bikersko-chodecko-lezeckým (Petryk, Honza a Jirka). Jako cílové místo jsme zvolili Italské Lago di Garda, což je nádherné jezero, které je rájem lezců, chodců, surfařů a především bikerů. Do kempu v Torbole jsme dorazili kolem 8 ráno, a tak po malé aklimatizaci zbyl čas i na odpolední menší, lehčí feratu v bezprostředné blízkosti jezera. Poprvé jsme nasadili přilby, sedáky a jistící prostředky. Nejzkušenější členka naší výpravy, Libuška, provedla řádnou kontrolu nás amatérů a asi po 2 hodinách stoupání 1000 výškových metrů jsme dobyli jeden z vrcholků. Naplácali jsme samozřejmě velké množství fotografií. Večerní seznamovací večírek s kytarou byl příjemnou tečkou za celým dnem.
Pro druhý den jsme vybrali celodenní túru, opět s nádhernými výhledy na jezero. Při výstupu nechyběly kromě lan také první žebříky. Série padesátimetrového a následně sedmdesátimetrového nebyla rozhodně pro slabé povahy trpící závratěmi. Nejdříve malá svačinka, potom vrcholové foto a samozřejmě zápis do vrcholové knížky, kde jme našli hned několik Čechů.
Další den jsme se rozhodli poprat se s feratou klasifikace extrémně těžká, extrémně dlouhá. Popojeli jsme nějakých 20 km autem směrem k Trentu a vyrazili na 3 h, 500 m dlouhou túru. Stoupací železa střídala lana a my měli neustále plné ruce a nohy práce. Odměnou nám byl pěkný výhled a dobrý pocit z lezeckého výkonu. Večerní vycházka se zmrzlinou potěšila myslím všechny přítomné.
Čtvrtý den jsem opět popojeli směrem k Trentu, nebo přesně řečeno přímo do Trenta, abychom nabrali podrobné mapy na infocentru, které není rozhodně lehké najít. Po splnění tohoto nelehkého postupného cíle jsme vyjeli autem přibližně do 1500 m a odtud vyšli na 5 h dlouhou středně těžkou feratu. První 2 h jsme vesměs traverzovali po úzké pěšince a pod námi se skýtaly nádherné pohledy do velmi hlubokých srázů. Všude kam se člověk podíval, nabízelo se nekonečné množství témat, jak který geomorfologický tvar asi vznikl. 3 geoinformatici spolu dělají divy, a tak témata tohoto typu byla velmi častá. Sestup bahnito cestičkou a následně sjezdovkou byl už jen malým zákuskem.
Následujícího dne jsme vyrazili na malý výlet do lezeckého ráje Arca, ležícího přibližně 10 km od Lago di Garda severním směrem. Lehká a krátká ferata byla spíše z kategorie odpočinkové, skýtala ale nádherný pohled na jezero a jeho okolí. V Arcu jsme ještě stihli navštívit zmrzlinárnu v historickém centru. Večer jsme vyrazili s Libuškou na krásnou podvečerní procházku Torbolou a nemohli jsme vynechat návštěvu v pravé italské kavárně. Večer jsme opět zakončili zpěvem, kytarou, vínem a ženami.
Poslední den naší malé expedice jsme opět popojeli několik km směrem k Trentu, tedy ve směru naší cesty domů a tentokrát společně s bikery Honzou a Petrykem vyrazili na poslední feratu. Když jsme došli asi po hodině stoupání do kopce k samotnému jištěnému nástupu, bylo jisté už od pohledu, že nebude patřit mezi nejjednodušší. Ba naopak, byla zařazena jako extrémně těžká, a tak jsme raději (samozřejmě z časových důvodů) ustoupili a nechali si ji někdy na příště. Domů jme dorazili někdy kolem páté hodiny ranní. Výběr ze spousty foteček je tady.

Celý text