Atlas Adventure – Kružberk

Po mém zranění kotníku jsem se konečně zase mohl po dlouhé době zúčastnit nějaké akce. Jako téměř hlavní organizátoři jsme s Piškotem vyrazili v pátek 3. 6. z Olomouce na kole směrem na přehradu Kružberk na akci s názvem Atlas Adventure, kterou mimo jiné s námi pořádala také Libuška. Šlo o akci nabitou extrémními sporty. Pro nás však byla nejextrémnější samotná cesta, ale o tom ještě bude řeč. Cesta směrem na Mariánské údolí nám utíkala poměrně rychle, a tak po příjemném, asi 2 km dlouhém stoupání skrz vojenský prostor Libavá, jsme dorazili do stejnojmenného městečka. Při malém občerstvení nás nesmírně pobavili místní štamgasti, kteří se dokázali docela dlouho bavit tím, jestli drát od hromosvodu je přidělán jen rovnou tyčkou, nebo šroubem. Když to začali zkoušet vylézáním nahoru a ze stěny vyletěl už druhý kolík, raději jsme se vydali dál. Cesta po dlažebních kostkách na silnici 2. třídy ubíhala svižně, a tak jsme po dalších 30 km dorazili do centra dění včas. Když jsme se ohlásili jako hlavní organizátoři, všichni na nás koukali docela divně a některým dělalo docela problém pochopit náš humor. :-) Večer proběhl v poklidném duchu s kytarou u ohně, kterou mi hodná Libka dovezla autem.
Druhý den se odehrávaly celé závody a my jsme vyfásli místečko u rybníčku na kopci, kde jsme soutěžící buď topili, nebo na ně stříleli ze vzduchovky. :-) Stihli jsme se i řádně připálit a někteří i zmoknout, že Piškote! Škoda, že ještě nemám nohu úplně fit, protože jinak bychom s Piškotem určitě vyhráli. :-) No čeká to na nás příští rok, ještě to lezení budeme ale muset trošku vypilovat. Ale už teď se tam těším.
Závěrečný den byl pro nás s Piškotem tím největším zážitkem. Po tom co nás vyfotili na stupních vítězů a následně také u sponzorských reklam jsme vyrazili opět směrem na Olomouc. Čekalo nás poměrně jednoduchých 60 km. Přibližně v půlce cesty nás potkal příjemný deštíček a my, můj miláček (Author Versus) a Piškotova plečka jsme po chvilce byli celí od bláta. Po nádherném 2 km dlouhém sjezdíku do údolí Bystřice skrz vojenský prostor jsem si o šutr prorazil duši a musel jsem měnit. No není se čemu divit, protože tachometr místy ukazoval hodnotu 65 km/h. Naštěstí mezitím přestalo pršet a vylezlo i sluníčko. Cestu přes Hrubovodské sutě jsme se rozhodli trošku zkrátit kolem a hlavně skrz říčku Bystřici. Tři brody jsme zvládli projet bez zaváhání, ale v tom čtvrtém jsme to nějak nezvládli a tretry (v mém případě jedna tretra a jedna teniska – viz. foto a následující vysvětlení) byly pěkně mokré. To nám ale moc nevadilo, protože v tu chvíli byla vlhkost úplně všude.
Vysvětlení: Jezdím teď na kole s jednou nohou v tretře v nášlapném pedálu a s druhou nohou v ortéze v tenisce a normálním šlapátku.Konec vysvětlení.
Na koleje jsme dorazili v čistém čase jízdy 2:20 a paní vrátná měla docela problém nás přes tu vrstvu bahna na našich tvářích poznat. Ještě teď jsou ucpané sprchy. Pěkných pár foteček je tady a nebo u Piškota tady. Byl to rozhodně příjemný trénink na blížící se Apache Jestřábí hory, kde nás na 105 km čeká 2600m převýšení a to nebude vůbec žádná prdel.

Celý text