Poslední polský výlet (Kopalnia Soli Wieliczka, Pieninsky Park Narodowy)

Poslední víkend v Polsku jsem se já, Lukáš, Janča a Líba rozhodli strávit opět výletem. Tentokrát jsme vyjeli do Krakówských dolů Wieliczka a potom zejména do Pieninského parku narodowego. Vyrazili jsme poměrně brzo, takže kolem 10 už jsme byli v Krakowe a hledali spojení do nedaleké Wieliczky.
V tomto malém městečku asi 15 km od Krakówa se nachází jedna z nejnavštěvovanějších památek UNESCA v Polsku. Jedná se o solné doly, neboli kopalniu Wieliczka. Vstupné 20 ZL jsme zaplatili k naší velké radosti kartou a po asi 20 minutách začala prohlídka. Během chvíle jsme sestoupili po asi 300 schodech do hloubky přibližně 70 m pod povrchem, kde nám náš průvodce začal povídat o místě, kde se nacházíme. Tyto doly byly založeny už v roce 1289 a tak jsou to nejstarší doly na světě, které jsou současně ještě fungující. Nachází se zde komplex asi 300 km chodeb v hloubkách až 380m. Návštěvníkům je povolen vstup do hloubky přibližně 135m. Příjemným překvapením byla teplota kolem 15 stupňů. V průběhu celé prohlídky jsme procházeli různými chodbami a menšími či většími sály s krásnou výzdobou soch ze soli, které zde ve velké míře vytvořili místní kopáči. Většina stěn je zde obloženě dřevem, které zde díky velmi solnému prostředí dokáže vydržet několik stovek let bez sebemenšího poškození. Opravu krásným sálem byla obrovská kaple, kde se každý den odbývá mše pro místní horníky. Procházeli jsme obrovským podzemním městem, kde mimo pošty a plno obchůdků se suvenýry je také obrovský sál s barem a restaurací, kde je možné strávit i Silvestra. Po asi dvou hodinách prohlídky jsme bohužel vzhledem k nedostatku času nevyužili možnost navštívit podzemní muzeum na 3km délky a vyjeli jsme na povrch několikapatrovým hornickým výtahem, což samo o sobě byl zážitek. I bez muzea jsme si to však užili a rozhodně nelitovali trošku dražšího vstupného.
Následovala cesta do Nowego Targu a odtud do nedaleké zastávky Hałusovice, ze které to bylo do obce Hałusovice, kde jsme spali ještě asi 1 km po neosvětlené cestě lesem.
Druhý den našeho výletu jsme se rozhodli přejít Pieninsky park narodowy prakticky celý po jeho délce. Park je to opravdu maličký, ale zato velmi zajímavý. Ráno byla zima opravdu pořádná, ale v průběhu dne na osluněných místech bylo natolik teplo, že to bylo i na fotku s krátkými rukávy a dokonce i na fotku bez trička. Asi 10cm vrstva sněhu dodávala místním kopcům krásný nádech a zejména pohled na Vysoké Tatry a inverzi v podobě mlhy v údolích byl opravdu fascinující. Musím uznat, že to byl jeden z nejhezčích zimních výletů. Skloubilo se vše nejlepší do jednoho krásného zážitku. Super kamarádi, pěkné počasí, krásné hory, okouzlující příroda a kromě nás nikde ani živáčka. Fotky myslím mluví za vše.Celou cestu jsme šli po niebezkem ślaku (modré turistické cestě), která vede celá po hřebeni se zastávkou na nejzajímavějších výhledech (Trzy Korony (982 m n.m.), Góra Zamkowa (zdejší hrad vyplenili Husiti), Czertezik (772 m n.m.) a Sokolice (747 m n.m.). V závěru výletu jsme sešli z hřebenu k Dunajci, kde je možné se v teplém období plavit na loďkách. Po asi půl hodince chůze jsme došli do městečka Krościenko nad Dunajcem, kde jsme zakončili náš výlet večeří v místní hospodě. Do našeho schroniska jsme dorazili opět za tmy jako předešlého dne.
Třetí den jsme stihli už jen krátký výlet do na nedalekou zříceninu hradu Czorzstyn nad místní přehradou. Po asi půl hodince prohlídky jsme se vydali na příjemnou 6-hodinovou cestu autobusem do Lublina.
Celý den jsme zakončili rozlučkou s našimi Běloruskými kamarádkami, kterým jsme nezapomněli předat malé dárečky. S kytarou a zpěvem se večer pěkně rozjel, a tak jsme končili něco málo před pátou ráno. Doufám, že nám v létě vyjde naše plánovaná návštěva u nich v Bělorusku. Stejně jako tady v Polsku je tam hodně zajímavých míst k vidění a hodně super lidí, se kterými si má člověk o čem popovídat. Škoda jen, že jsme tady nebyli dýl. Všechno bylo opravdu super!!!

Celý text