Dolomiti

Dolomiti, sen snad každého horolezce a nadšence do hor se staly v letošním roce hlavním dovolenkovým cílem. Vyrazili jsme tentokrát pouze ve dvou, s Jaruškou, v chodecko-lezecko-feratovém lezení. Po pečlivých přípravách a několika večerech strávených nad mapou padla volba na několik osvědčených hitovek.

Cinque Tori - Nuvolau
Pro první den padla volba na krásné věže Cinque Tori. Prodírali jsme se obnovenými zákopy z 1. sv. války, koukali se na Tofanu di Rozes a litovali, že jsme sem nešli raději lézt. Cest a lezců bylo všude opravdu plno. Po obhlídce věží jsme vyrazili na pohodovku Nuvolau (2574 m n. m.) a pak už hurá dolů a vařit večeři. Kousky trasy jsou tady.

Hřebenovka nad Misurinou
Na další den Meteo Náměšť v podobě mého bráchy u netu předpověděla celkem přijatelné dopoledne, vyrazili jsme tedy na pohodovou tůru nad Misurinou do několika sedel. Občas vykukovali i Tre Cime, ale o těch až později.

Cristallo - Ivano Dibona - Cliffhangerova lávka
Staloneho fanoušci jistě ví, že všechny lezecké scény z filmu Cliffhanger se natáčely právě v Dolomitech. Kdo by neznal slavnou lávku, která mu vybuchne pod nohama, ale popořadě. Pro ušetření času jsme vyrazili na chatu G. Lorenzi lanovkou (jiný přístup je takřka nemožný). Ani mlha mne neodradila vysápat se snadnou feratou na vrchol Cristalla (3221 m n. m.). Po cestě mírně brzdilo asi 5 Poláků, které jsem snad předběhl. Po příchodu zpět na chatu za cca hodinu se počasí začalo vyjasňovat, takže jsem vyrazil dále na stezku Ivano Dibona, kde je právě zmíněná lávka. Ta mě potkala hned na začátku, no žádná sláva to úplně nebyla, ale výhledy z dalších částí trasy vše napravily. Pozůstatky 1. Sv. války byly vidět prakticky na každém kroku, sestup byl trochu prudší, závěr jsem si pak doběhl na parkoviště, abychom stihli ten den ještě jeden výlet, a to…

Vodopády u Cortiny - Cascata di Fanes
Tyto vodopádky rozhodně nedoporučuji přes den – to je tu asi milion rodin s dětmi. Navečer jsme všechny potkávali naproti, takže celou lehkou feratku jsme si užili prakticky sami. No ferata to ani moc nebyla, takový pohodový choďák pro feratisty začátečníky nebo právě rodiny s dětmi.

Tre Cime - Paternkofel
Meteo Náměšť nahlásilo azuro, takže konečně přišly na řadu slavné Tre Cime. Nejprve jsme se společně kochali třemi věžemi ze všech možných stran a já obdivoval některé lezecké cesty, předem z průvodců nastudované. Lezení tady až příště. Druhou část cesty jsem vyrazil samostatně feratou na Paternkofel (2744 m n. m.). Tunely vytesané opět za války byly úchvatné, autobus ukrutně pomalých poláků už méně. Celá ferata byla dle průvodce cca 2 hod, za 1 hod jsem i s předbíháním cca 40 lidí neměl co dělat a doběhl jsem zpět k chatě, odkud už jsme jen míjeli stovky turistů. Výhledy ale paráda. Trasa bez kousku na Paternkofel je tady.

Messnerovo muzeum na Monte Rite
Jako odpočinkový den jsme zvolili výlet do Messnerova muzea na Monte Rite. Pohodovka, pěkné výhledy, muzeum napůl umělecké, ale fajn. Trasa je tu.

Toffana di Dentro - Toffana di Mezzo – Feraty u Tofany di Rozes
O poznání dobrodružnější byl výstup na dvě Tofany, spojené feratou. Z parkoviště jde sice vyjet lanovkou, ale s radostí jsem si to celé vyběhl z cca 1600 do cca 3200. Místní lanovkář se trochu divil mému času (třetinový proti průvodci), ale pokecali jsme pěkně. V mezistanici už na mě čekala Jaruška a protože času bylo dost, tak jsme si dali ještě dvě malé feraty v okolí – takové lehké ale pěkně panoramatické. Trasa je tady.

Výhledy na Marmoladu
Další den jsme si dali panoramatickou pohodovku s výhledy na Marmoladu na jedné straně a Piz Boe na druhé. Všude mraky líných turistů co šli jen hřebenovku a nebyli schopni vystoupat 200 výškových metrů na hřeben, no aspoň jsme šli sami.

Feratou Piazzeta na Piz Boe
Závěr v místních kopcích patřil D feratě Piazzetta na vrchol Piz Boe (3152 m n. m.). Jaruška si to vyjela lanovkou, takže jsem to opět pojal trochu sportovněji. V nástupu jsem za sebou nechal cca 8 lidí, na feratě pak asi 20, při sestupu-seběhu nepočítaně (nástup, ferata, vrchol a seběh k lanovce za cca 1:30 namísto průvodcem navržené 4 h). První metry měly být nejtěžší z celé feraty - kolmých cca 10 m. Pro feratisty asi těžké :), tak jsem to vyhupkal asi za 10 vteřin i s předbíhaním dvou již lezoucích a dojišťujících se lanem. No je to prostě o dost lehčí než lezení. Dál jsem chvíli lezl s Italem, kterého jsem evidentně nadchnul, že nepatřím ke skupině 30 Poláků, které jsme vzápětí oba předběhli. Závěrečné metry už byly spíše za odměnu, stejně tak seběh dolů. Pak následovaly přímo fotoorgie – sluníčko bylo fakt parádní. Trasa je tady.

Uderground v Arcu
Po Piz Boe jsme dali Dolomitům sbohem a vyrazili k Lago di Garda – přeplněné kempy, všude mraky lidí, takže nic moc příjemného. Většině nicnědělajících kempistů se to ale evidentně libílo – aspoň můžou říct, že byli v Alpách. Po dopoledním polezení v pár 6a a 6b jsme ale nakonec také zvolili poněkud poflakující se odpoledne.

Těsně před odjezdem jsme ještě stihli nakouknout do nejslavněší oblasti v Arcu, kde se nachází skoro samé převisy a mimo jiné slavná cesta Uderground (8c+/9a), kterou jako druhý na světě přelez náš Tomáš Mrázek.

Dolomity doporučuju fakt všem. Lezcům, feratistům, turistům, starým, mladým, těhotným….na hodně míst se totiž dá vyjet lanovkou.:) Takže už se těším na další jejich návštěvu, snad již plně lezeckou.

Fotečky jsou tady.

Celý text