Valencie

Učitelský ERASMUS výjezd mi v letošním roce umožnil podívat se do nádherného španělského města Valencie. Jaruška si vzala dovolenou, takže jsme na to byli dva. Asi nikdo mi neuvěří, že do období svátků Fallas, které v týdnu našeho pobytu probíhaly, jsme se trefili opravdu náhodou. Počasí už lepší snad ani být nemohlo, jejich současné jaro je naše velmi teplé léto, takže pro Čecha docela teplo :).
Škola
Hlavním důvodem výletu byla návštěva místní Polytechnic University of Valencia, se kterou má naše katedra ERASMUS dohodu. Stává se již skoro tradicí, že naši studenti jezdí na rok studovat do Valencie a jejich přijíždí na oplátku k nám. Jsou to hlavně geodeti a kartografové, ale geoinformatiku dělají i tak hodně, hlavně DPZko. Studentský campus s obchody, bankami, restauracemi, sportovištěmi a bouldrem je prostě paráda. Za 10 minut to nešlo přejít napříč ani rychlou chůzí. Úroveň jejich angličtiny je bohužel tragická, nejen na univerzitě, ale skoro kdekoliv kromě hotelů. Mě se věnoval přímo koordinátor ERASMU, takže s ním to bylo OK, ale na přednášce moc rozumících studentů nebylo. To jsem ale po zkušenostech se Španěly od nás očekával, takže hlavně hodně obrázků, map a schémat :). Na spolupráci na grantech to asi nebude, ale na studijní a učitelské výměny paráda.
Fallas, jídlo
Jak jsem již říkal, termín byl trefen naprosto náhodně do místních nejvýznamnějších svátků Fallas. Stručně řečeno je ve městě asi 600 soch (prostě mrtě soch), co si staví každá čtvrť, každá socha stojí prý na české skoro milion. Přes den se od rána do večera bouchají petardy, každý den ve 2 na hlavním náměstí rachot jak sviňa. Navečer průvody – něco jako naše hody a v noci ohňostroje v hodnotě našeho státního rozpočtu. Do toho cena hotelů dvojnásobná a počet obyvatel města naroste skoro na dvojnásobek. Poslední den (to už jsme bohužel nestihli) se sochy pálí. Já tenhle typ zábavy na přeplněných ulicích moc nemusím, ale i tak celkem pěkné a zajímavé.
Corrida
Poprvé v životě jsem viděl celou Corridu…teda „bulfajt“, fakt pecka. Pro ty co to neví, tak jsou dvě verze, jedna akrobatická, kde se bejk nepopichuje a nezabíjí a ta druhá, na které jsme byli my, kde to jde až do konce. Po neznalé: lístky na slunci jsou levnější než ve stínu (to nám teda fakt nevadilo :), cca 12E za jednoho na sluníčku). U kasy naštěstí trochu spíkoval, takže tumorou na bulfajt jangfajtrs bat gutfajtrs. :)No a mladí zápasníci byli opravu šikovní. Nejdřív vpustí býčka pěkně nabuzenýho a trochu ho partička toreádorů pohoní s plachtama kolem dokola, aby se trochu unavil. Pak přijdou opancéřovaní koně, jeden jako záložák se klepe a doufá, že na něj nepřijde řada. Pomocníci naženou bejčka ke koňovi, ale opatrně, aby neměl moc velkej rozběh. Bejček koně pěkně podebere a v tu chvíli ho pěkně za hlavu do šíje píchne borec z koně, aby se bejček zklidnil a trochu sklonil hlavu, to aby se pak líp zabíjel. Pak někdy ještě jednou a pak už šéf corridy koně odvolá, většinou za bučení publika. Jde totiž o docela adrenalin, kdy to hodně často vypadá, že koně porazí (což se prý stává). Pak přijdou na řadu 4 pikolící, kteří býčka opíchají za tu šíji, aby se unavil a začal krvácet, občas je to pěkně na těsno, takže někdy pěkně rychle cupitají se schovat za bariéru. Postupně si s ním pohrávají a pak přijde na řadu hlavní zabíječ. Bejčka si pouští blíž a blíž, u toho tancuje jak na flamencu, je to celý obřad, slavnost, rituál, fakt zajímavá podívaná. Když už je hodně unavenej, vezme si delší meč a zapíchne býka do šíje skrz celý tělo, ten se pak většinou do půl minuty složí, pak ho dorazí aby se netrápil a odvezou koněma pryč a jde se na další půlhodinovku…takhle asi 5 za sebou. Není to asi podívaná pro každého, ale fakt zajímavé.
Flamengo
Kluci z katedry, kteří právě studují ve Valencii nás vytáhli na večerní posezení u Číňanů co mají levný pivo. Rozebrali jsme všechno možné olomoucké i valencijské a pak se přesunuli do Radio City na večerní poslechové představení flamenca – začátek v 11, prý běžný čas. Vidět a slyšet to na živo je velmi zajímavé, kytara brilantní, na tanečnici se celkem dalo koukat, akorát ten ječák zpěváka jsem moc nemusel. Naštěstí nadávkováno do dvou půlhodinových bloků a k tomu víno v ceně, takže zážitek parádní.
Město, přístav – F1
Valencie je úžasné město. Skoro celým městem prochází 10 km dlouhé bývalé koryto řeky Turie, kde se momentálně nachází cyklostezky, parky, spousta hřišť, laviček, občerstvení a další zábavné věcičky. Přes den se tam většina Španělů poflakuje a odpočívá a po třeskuté zimě srovnatelné s našim jarem se vyhřívají celý den na sluníčku v kozačkách a zimních bundách (Já byl většinu dne a někdy i večer v tričku, na sluníčku jsem se i docela spálil. :)). No ale zpět k městu, kromě Turie je tady úžasné historické centrum a komplex moderních budov v čele s Oceánografickým muzeem. Kromě něj je tu také obří technické muzeum, IMAX a umělecká muzea. Krásné je také místní přístaviště, jehož součástí je závodní okruh F1, po kterém se dá z části projít. Na okraji přístavu začínají úžasné písčité pláže, v létě jistě nechutně mrtě lidí, jak by řekl Standa. :)
Oceánografické muzeum
Oceánografické muzeum je fakt pecka, bohužel je pecka i ta cena za vstup za cca 25 e za jednoho. Stojí to ale fakt za to, všude spousta bazénů, hlavně podzemních a jak by řekl Standa mrtě ryb. Podzemní části nádherně propojené tunely, kde žraloci plavou nad váma a spousta dalších podivuhodností. Fotky asi napoví víc než komentář…
Auto
Rozhodně se vyplatí půjčení auta, doporučeno mi Rosťou bylo Amigoautos, které bylo skutečně nejlevnější a navíc půjčení a vrácení na letišti vyšlo na 4 dny asi na třetinovou cenu (cca 25 e při platbě kartou předem) oproti půjčení z centra. K tomu plné pojištění za cca 35 e a pak už jen benzín. Popojížděli jsme obřím Nissanem Microu, které jsou okamžitě překřtil spíše na Nissan Nana nebo Pica, který má místo motoru vysavač. Překvapivě nás to pak uvezlo i s klukama na lezení ve čtyřech.
Alicante, Calp, Sagunto
Jedním z kratších a rychlých výletů byla návštěva pobřežního města Costa Blanky Alicante. Dominantou je famózní hrad uprostřed města, kam se dalo v době našeho pobytu vyjet výtahem zadarmo, jinak 3 e. K tomu přístav, pláže, stará středověká plachetnice a nádherné výhledy.
O něco více mě ale nadchnulo malé městečko Calp, kousek severně od Alicante. Nejlépe asi ukáží fotky ve fotogalerii, jak je skalní dominanta nad městem úchvatná. Skrz vede tunel a z druhé strany se dá vyjít až nahoru, čas to už bohužel neumožnil…
Třetím pěkným městečkem bylo Sagunto, severně od Valencie, kde nám téměř před nosem zavřeli v 7 večer hrad, takže to byla spíše rychlovka. Chodit by se ale dalo celý den jen o hradě.
Lezení – Montanejos, Montesa, Alcalali
No a teď to hlavní – místní lezení. :) Podívali jsme se do celkem tří lokalit – všude krásný vápno s kapsičkama a dírkama. Nejprve padla volba na menší Alcalali ve vnitrozemí, kde jsme dali na rozlez nějaké pětečky, já pak pár 6a+ a jedno 6b. Při doléčování chřipečky síly docela ubývaly, takže cca 6 cest vystačilo.
O poznání zajímavější bylo lezení v Montanejos – severně od Valencie. Právem je to jedna z nejnavštěvovanějších oblastí ve Španělsku – mrtě jednodélek, mrtě vícedélek, od 4 do maximálních obtížností. Po chvíli hledání vhodné lokality (ve dvou hlavních údolích velkých jak dvě Paklenice je jich opravdu požehnaně) jsme se přidali k partičce Španělů, kteří měli průvodce a mluvili anglicky. :)Lezli povětšinou pětečky v zimních bundách, my na rozlez taky pětečky, ale peklo to v 5 odpoledne docela dost, takže já bez trička. Na závěr jsem si dal jedno 6b a jedno 6b+, jako nejtěžší v sektoru.
Na poslední lezení jsme se vydali společně s klukama od nás z katedry, s Jirkou a Ondrou. Volba padla na Montessu, kousek od dálnice, kde bylo cest na výběr celkem hodně. Povětšinou jsme se prostřídali v cestách kolem 5c – 6a, já si dal jednu moc pěknou 6b+.

Co říci na závěr? Úžasné kafe, úžasné španělské jídlo s mořskýma potvorama, prostě prima týden.

Z obrovského množství fotek vybrat ty nejpovedenější byl opravdu oříšek. I přes to je fotogalerie spíše pro silnější a trpělivé povahy, nejlépe s kávou v polední pauze.

Celý text