Postřehy ze Skandinávie aneb Norsko 2009

Protože Piškot již usilovně pracuje na podrobném webovém deníku, vypíchnu v tomto článku jen několik postřehů, které stojí za zmínku ze společného putování s Jančou, Piškotem a Libuškou po norských Lopotech, Vesterálech a dalších zajímavých oblastech.

Postřeh 1 – cestování, doprava, silnice
Jedním ze silných zážitků z Norska je fakt, že to je ukrutně daleko. Celkem jsme najeli téměř 7 700 km. Nejvíce českého řidiče deprimují rychlostní limity. Zejména norská 90ka na dálnicích a rychlostkách je ubíjející. Švédsko je na tom o něco lépe, občas mají i 110. Běžně je na normálních prvotřídkách 80ka, takže se chce obrnit trpělivostí. Další ze zajímavostí je to, že norští a švédští řidiči prakticky neporušují rychlost a skoro všichni mají Volvo V70. Málokterý místní řidič předjíždí nebo umí předjíždět. Je naprosto běžné táhnout se za karavanem nebo náklaďákem klidně 50 km bez sebemenšího vykouknutí do levého pruhu a to i v případě kilometrových rovinek. Český řidič se pak často může cítit jako pirát silnic, když jede o 5 km víc než je povoleno a dovolí si předjíždět. Prostě jsou norové mnohem klidnější povaha.

Typická situace z Česka: povolená rychlost 90, jedete 100, 150kou vás opere 20 let starý Mercedes plný pubertálních mladíků.

Typická situace z Norska: povolená rychlost 70, jedete 75, 78kou vás opere 3 roky staré Volvo V70 plné pubertálních mladíků.

Postřeh 2 – alkohol
Norsko trpí naprostou panickou hrůzou z alkoholu. V normálních obchodech koupíte pouze pivo, občas i české. Stojí dvacku jako u nás, akorát 20 x 3 = 60 :). Na víno a tvrdé jsou spešl státní obchody. Těsně před odjezdem se však udála drobná příhoda stojící za zmínku. Kolem půl osmé večer jsme chtěli nakoupit nějaká piva domů jako prezenty. Já vybral balení po šesti, Piškot 3 samostatná. Paní na kase však Piškotovi zabavila jedno z nich a říká něco o šesti. Já se nejprve zaradoval, že asi člověk musí kupovat balení po šesti a byl v klidu. Pak ze slečny prodavačky vypadlo, že alkohol se smí prodávat pouze do šesti a pak už ne. Jak kdyby to mělo na něco vliv,že? Když už bych se chtěl opít, tak si to prostě koupím před šestou a je to…

Druhá zajímavá příhoda je ze švédsko – norských hranic. Paní celnice nás poslala červeným semaforkem při přejezdu na stranu a zeptala se, jestli nevezeme nějaký alkohol. Po chvilkovém hledání vhodných výrazů jsem odpověděl něco jako „Only a few beers“ (pouze několik piv). Následovala další otázka na víno a špiritus. Paní se evidentně nechtěl prohrabovat celý náš narvaný kufr, takže se nám úspěšně podařilo převést 3 l vína, karton piv a asi 4 l tvrdého, tedy limit překročen asi trojnásobně. :)

Postřeh 3 – trajekty
Trajekt 1 – Zajedete autem, jdete nejprve nahoru na palubu, kde zběsile fotíte, jdete do podpalubí, nejlepší místa už jsou obsazena, sedíte na kraji nebo v blbém místě
Trajekt 2 – Zajedete autem, zaberete dobrá místa v podpalubí, jdete nahoru, uděláte pár fotek, jdete do podpalubí, kde strávíte zbytek cesty
Trajekt 3 - Zajedete autem, zaberete dobrá místa v podpalubí, kde již zůstanete sedět a jen v případě mimořádně zajímavých výhledů vyjdete ven na palubu
Trajekt 4 - Zajedete autem, zaberete dobrá místa v podpalubí, kde již zůstanete sedět a jen v případě mimořádně zajímavých výhledů vykouknete ven z okýnka
Trajekt 5 - Zajedete autem, zaberete dobrá místa v podpalubí, kde již zůstanete sedět až do konce plavby

Jeli jsme dohromady asi osmi trajekty…

Postřeh 4 – karavanový útok německých důchodců
Do Skandinávie jezdí milióny německých důchodců v karavanech. Věkový průměr kolem 70ky. Tomu odpovídají i prakticky všechna odpočívadla, mnohdy s teplou vodou a vyhřívanými záchodky i v té největší pustině. Odpočívadla většinou i u silnic první a druhé třídy, obvykle každých cca 30 km.

Postřeh 5 – benzín
Benzín a nafta jsou v Norsku dražší než u nás. Vzhledem k současně příznivému kurzu kolem 3 Kč za 1 NOK to ale nebylo zas až tak hrozné (cca 12 NOK za 1 l). Pro Nory je t ale docela levné, všechno ostatní totiž stojí prakticky stejně jako u nás, akorát v NOK: vstupné 80-150 NOK, chleba 25 NOK, pivo 20 NOK,…

Postřeh 6 – národní parky
Z nejvýznamnějších parků kde jsme byli stojí za řeč pusté a nádheré Rago a turistický Jotunheimen. V Ragu jsem se setkali s něčím takřka nemožným tady u nás. Dvě naprosto opuštěné luxusní chaty zadarmo pro veřejnost. V každé plyn, solární panely na elektřinu, nádobí, kamna, dříví, postele a to vše nádherně udržované, čisté a skutečně zadarmo. Příroda všude krásná, pustá, plno jezer, vodopádů, řek a ledovcových útvarů typu til, trog, fjord, drumliny, eskery, kamenná moře, sněžníky, ledovce, kary, atd…..

V Ragu jsme podnikli výstup na nejvyšší horu Rago – s Libuškou český prvovýstup kamennou a příkřejší západní stěnou. V Jotunheinmenu potom nechyběl výlet do turistické oblasti Besegen Banket u jezera Gjende a samozřejmě výstup ze Spiterstulenu na nejvyšší horu Skandinávie Galdhopingen (2469 m n. m.). Nahoře byl božský klid a rozhled a díky včasnému vstávání žádní lidé. I chatař přišel později. Cestu dolů zvolili Piškoti stejnou jako výstupovou, zatímco my s Libuškou jsme vyrazili dolů po ledovci.

A zde je na místě malý příběh. Po pečlivém zvážení bezpečnosti jsou se nakonec jednoznačně rozhodli pro tuto cestu. Cesta je naprostý choďák v teniskách, kde rádoby horští vůdci vodí své klienty za drahý peníz, aby měli pocit, že šli po ledovci. Nejprve jsme potkali jednoho horského vůdce bez trička, v sedáku s asi 20 karabinami a cepínem a lanem v batohu. Za ním už potom jeho klienti: jeden kluk pouze v sedáku, další tři lidé bez ničeho a dvanáctiletá holčička v tílečku a tričku. To jenom potvrdilo naše správné rozhodnutí, že je vše OK. Následně jsme v dálce zahlédli obrovské stádo sobů (před pěti lety jsem je tu zahlédl, takže jsem si byl naprosto jistý), které začalo mířit směrem k nám. Později se sobi začali přesně šikovat do řad do vyšlapaných cestiček a později se ze sobů stali stáda lidí. Jako první horský vůdce a za ním na jednom laně vždycky asi 50 lidí. Takovýchto skupinek asi celkem 5. Sice na nás cosi kynuli, jaktože nemáme lano a nejsme navázáni, ale hlavně šlo o to, že jim tím kazíme kšefty, když zesměšňujeme, to že do těch míst vodí klienty a nechají si za to ještě platit. Když jsme viděli jak stojí těchto pět skupinek nad sebou na prakticky jediném nebezpečnějším místě, přestali jsme těm prvním na laně říkat horští vůdci, protože to byli obyčejní podnikatelé, co vodí lidi do míst, kde není prakticky žádné nebezpečí. Při návratu dolů do Spiterstulenu jsme si ještě užili jeden krásný brodík přes trochu divočejší řeku, ale jinak už nic výjimečného.

Postřeh 7 – muzea
Před norskými muzei se mějte na pozoru. My jsme navštívili celkem tři. Začnu tím lepším a to leteckým muzeem v Bodu, které opravdu stojí za to. Civilní sekce, vojenská sekce, historická i moderní letadla, vše v supermoderní kryté hale, prostě super. Kde to ale nestálo za moc bylo muzeum polární záře v Andenes na Vesterálech, vrcholem muzea byl asi 20 minutový film, kde promítali fotky velryb bez komentáře, pouze s dojemnou hudbou. Zlatým muzejním hřebem však bylo vikingské muzeum u hlavní cesty na Lofotech, kousek před Moskenes. Celý prohlídkový okruh měřil asi 5 km s celkem asi 7 zastávkami: loď, jedna budova, kovář co právě končil šichtu a pak několik cedulí typu tady stávalo….

Postřeh 8 – turistické značení
Čech zvyklý na jedno z nejlepších a nejhustších turistických značení na světě, které u nás máme bude jistě překvapen tím Norským….většinou pouze kamenní mužíčci a občasný červený flek. V mapě obvykle jen náznak turistické trasy, nicméně cestičky jsou celkem vychozené, takže s orientací rozhodně problém není. Chce to ale občas kouknout do mapy.

Tady je pár
foteček ode mě, od Janči a od Piškota.

Celý text