Paklenica potřetí

Již třetí rok po sobě jsme neodolali pokušení a vyrazili do téměř lezeckého ráje, chorvatské Paklenice, a to ve složení Ferda, Ondra, Libuška a já. Čtvrteční odjezd se trochu opozdil, takže jsme na místo dorazili až kolem druhé v noci a ráno pak raději trochu dospávali. V našem oblíbeném kempu na kraji Starigradu měli sraz slovinští lezci mírně v rytmu rege, ale naštěstí byla únava mocnější než chuť pařit.

Páteční den byl mírně rozlezový, ale hned se mi zadařilo jedno 6a+ na OS. Odpoledne stejně tak jedna čtyřdélková s jednou délkou za 6a+. Druhý den jsme vyrazili do nejlezenější cesty Mosoraški (350m za 5c). Vzhledem k lezenosti a uklouzanosti bych 1-2 klíčová místa dal spíš za 6a, ale jinak pohodové, ale vytrvalostní lezení, takže za zhruba 5,5 hodky jsme byli nahoře.

Třetí den byl lehce odpočinkový, takže jsme dali jen jedno třídélkové 6a Kikos bohrer (4a, 6a, 5c), s hnusným převisem, kde jsem měl ve cvakání šící stroj nejen z nohy, ale i z ruky. :) Odpoledne už následovaly jen kratší cesty, zatímco Ondra s Ferdou se pustili do pěkného Cejlského stupu za 5a. Večerní odměna v naší oblíbené restauraci v podobě grilované ryby byla sladkou třešničkou.

Poslední den našeho pobytu jsme přeci jen přes noc sklepali bandasky a zahojili dodřená bříška a pustili se do dvou cest, které jsou na Anici – stupu. Kluci se pustili do Karabore za 5b, které mi s Libou lezli už předloni a my vybrali o něco těžší Pero za 5c. Na místě se však ukázalo, že vzhledem k uklouzanosti je na skále cedulka 6a. Nástup skutečně prověřil, ale přesto se celkem v pohodě zadařilo. Z nádherné cesty jsem měl neustále přehled o klucích, kteří lezli hned vedle nás. Potkali jsme se pak na společném štandu, který je podle mě nejkrásnější v celé Paklenici. Tak velkou díru na skále mezi fotkami určitě nepřehlédnete. V našem Peru nebyla ani poslední délka zadarmo (5c) a zejména závěrečné metry na tření hodně prověřily. Pak už jen návrat domů takřka bez provozu a v úterý zase do práce.

A tady jsou fotky.

Celý text