Skialpy - Slovensko

Abych těch sportovních aktivit neměl náhodou málo, tak se k nim v letošním roce přidaly i skialpy (Word krásně opravuje na skalpy). Po prvotních náročnějších finančních investicích přišel čas zúročit běžkařské, trekařské a sjezdařské zkušenosti, a tak nehledě na to, že není sníh, vyrazili jsme do Nízkých Tater.

To že v Ružomberoku nebylo po sněhu ani památky nás nijak nezneklidnilo, protože v sedle v Donovalech již byla sněhová nadílka přijatelnější. Nasazení pásů, nastavení hůlek a už jsme vyrazili po sjezdovce směrem do lesů. Již od prvních metrů dávala Zuzka, stejně jako po celou dobu, jasně najevo, kdo je tu nejzkušenější a kdo má hlavně pořádně natrénováno. Hodinku před setměním jsme dorazili do malé opuštěné salaše, kde jsme asi hodinu a půl rozdělávali oheň v malých kamínkách. Nakonec se díky metodě ohřívání dřeva na plotně udělalo celkem přijatelné teplo, takže jsme mohli sundat nejsvrchnější vrstvu oblečení a zůstat tak „pouze“ ve dvou termotričkách a polace. :) Noc byla až na rejdící myši poklidná.

Druhý den jsme měli v plánu celkem náročný přechod hřebene až na útulnu Ďurková. Vítr o rychlosti kolem 20m/s s neustálým sněžením a viditelností tak na 20 m nám dal jasné signály, že lepší podmínky nás o dalších 500 m výš rozhodně nečekají, a tak jsme raději zvolili ústupovou variantu. Kolem druhé jsme byli zpět v salaši a rozhodovali se jak dál. Rozeslali jsme tedy SMS vybraným českým meteorologům (Piškot, Kuba, brácha, …) a čekali kdo dřív napíše a rozhodne tak co podnikneme dál. Obsah došlých SMS byl prakticky stejný, ve všech se psalo, že budou padat bílý sr…, bude fičet kolem 20m/s, husté sněžení a 3. lavinová.

Přišel tedy na řadu plán B, a to návrat do Donoval a doufání, že něco pojede do Ružomberoku k autu. Štěstí přálo připraveným, a my jsme něco málo po páté byli zpět u auta. Domů se nám nechtělo, a tak padla volba na chatu pod Chlebom v Malé Fatře. Cestu po tmě jsme měli vyzkoušenou, když jsme se před 3 lety brodili po pás ve sněhu a nakonec volili podobnou ústupovou variantu jako tentokrát. Po 3 h jsme kolem deváté dorazili na chatu a dopřáli si zaslouženého odpočinku.

Třetí den výpravy se počasí rozhodně neumoudřilo a předpovědi se rozhodně naplnily. Přesto jsme se rozhodli pro variantu sedla pod Chlebom a sjíždění severní sjezdovky. Vítr byl však neúprosný, takže jsme se vrátili zpět do chaty a zajezdili jsme si alespoň na sjezdovce pod chatou. Místy krásný hluboký sníh a zajímavá místa mezi stromy v lese :), takže jsme neváhali a celkem třikrát jsme si sjezdovku vyšlápli. To by člověk nevěřil do jak prudkého svahu ty dva tuleni na spodu lyží člověka udrží. :)

Počasí byla většinou tak hnusné, že nebylo téměř co fotit. Přesto přidávám pár
foteček.

Celý text