Korsika 2008

Jako letošní cíl hlavní letní dovolené jsme si zvolili francouzskou Korsiku, zejména v lezeckém stylu. Po mnoha dnech shánění teamu jsme nakonec vyrazili ve složení Liba, Ondra, Ferda a já a potom Piškot, Janča, Boban a Milhaus ve druhém autě. Milhaus se jakožto člen lezeckého týmu později přidal k nám a tříčlenná druhá skupina se více věnovala trekům.

Po náročné cestě, která trvala asi 15h jízdy s jedním přespáním jsme se úspěšně v Livornu nalodili na trajekt a vesele si užívali plavbu. Po čtyřech hodinách plavby jsme byli již natolik unavení, že přespání na parkovišti vše jistilo. Druhý den ráno jsme u druhého týmu naložili Miloše, převezli trekařům auto a vyrazili podél pobřeží do první menší oblasti Lumiu. Výborné jištění, ukloněné plotny, žula s mikrostupy a rajblasy. To vše s nádhernými výhledy.

Další naše cesta nás přivedla podél pobřeží do městečka Porto, konkrétně severně od něj na pláž Busaghia. Opět žulové lezení, nudisti nebo kdoví kdo oddělali první dvě jištění, takže jsme se pouštěli maximálně do 5c. Po tom co přichází někdo jako správce skal a říká cosi ve francouzštině (vytušíme že nemáme lézt), tak se aspoň vyblbneme na krásném bouldrovém šutru. Později se dovídáme, že se den předtím stala nějaká nehoda, prý něco s jištěním, takže správce nemůže garantovat bezpečnost (vše zde vlivem moře rychle rezaví). Navečer přejíždíme přímo do Porta do kempu, kde následující den dáváme super 6ačka a i nějaká 6bečka.

Jako další cíl cesty volíme již větší lezeckou oblast Restonica, kousek od Corte. Přejíždíme po uzoučké cestě plné serpentin, ale už to stojí za to. Po estě ještě zastavujeme na snad jediném vápně na Korsice, a to v oblasti Capuralinu, kde to pěkně peče. Jeden den věnujeme odpočinku procházkou do Corte, ale následující dva dny lezeme na suprových cestách v několika sektorech přímo v údolí. Průvodce stažený z netu Corron není špatný, ale originální za 30 euráčů stojí za to koupit. Podle nákresů a hlavně fotek se bezvadně orientujeme. Všude spousta cest už od pětek, lezeme většinou všude tak 6a, 6b. V Restonici se pouštím i do krásné spáry za 6c. Tahá až to pěkné není, a tak dvakrát odsedávám, jinak ale moc pěkná.

Dále v cestě pokračujeme s malou zastávko u majáku na okraji Ajacia, přes pěkné městečko Sarine až na jižní pobřeží, na pláž Roccapina. Přijíždíme až večer, míjíme kemp, snažíme se spát na parkovišti. Nikde cedule zákaz stanovaní, takže v klidu, nebýt podrážděného majitele kempu, který nemluví anglicky a najíždí na nás autem. Raději balíme a popojíždíme 5 km na jiné parkoviště. Další den si vše vynahrazujeme lezením na nejbizardnějších útvarech, které na Korzice jsou. Cest je sice jen pomálu, ale stojí to za to. Však se zde nachází nejfocenější cesta na Korzice přes chobot. Nejprve se shodujeme, že jsme ji našli, i po vylezení máme dobrý pocit, ale vzhledem k tomu, že nemáme průvodce pro tuto oblast, tak si úplně jisti nejsme. Doma teprve zjišťuji, že jsme asi lezli něco jiného, ale i tak moc super.

Z Rocapiny přejíždíme jen pár kilometrů na nádherné bouldry na pobřeží v Punta di Capineru. Po vyblbnutí opět přejezd, tentokrát do největší korzické lezecké oblasti, do sedla Bavella. Cest k lezení tak na měsíc, vícedélkové tak na dva roky. Druhý den se s Ondrou pouštím do jedné 100m třídeskové. Z původně zamýšleného 6a se nakonec vyklube nečekané 6b. Pouze ze začátku borháky, pak už jen smyčky a sem tam dávám frenda pro zlepšení morálu. Jeden úsek nalízám blbě a v místě, které odhaduju na 6c se musím vracet asi 6m a jít jinudy. Vše dobře dopadá a dávám tedy další 6b OS zářez na pažbě. Navečer jdeme na super pizu v nedaleké Zonze, kde spíme v kempu. Potkáváme se s trekařským týmem a přidává se k nám i místní pes, který nás ne a ne opustit.

Výlet se chýlí ke konci, ale nevynecháváme brodění, chození, plavání a lezení korytem potoka Polischelu. V nádherných kaskádách míjíme v protisměru skupiny turistů, co si zaplatili kanyoning. My nejsme žádné máčky a užíváme si to i v sandálkách. Večer přejíždíme už podél pobřeží, ať jsme co nejblíže Bastii, ze které druhý den vyrážíme domů.

Co říci na závěr? Ceny přijatelné, málokdo umí anglicky, pláže úžasné, lezení na několik let dopředu, většinou super jištění, vyplatí se investovat do map a do průvodce (jak turistického, tak lezeckého). Jen to děsné horko. :)

Spousta nejen lezeckých foteček

Celý text