Paklenické lezení

Po roce jsme se opět rozhodli vyrazit do jedné z nejpopulárnějších lezeckých oblastí v Evropě, do chorvatské Paklenice. Tentokrát jsme vyrazili v čtyřčlenném složení (Liba, Milhaus, Kamil a já) našim Jeepem – narvanou Felicií.

Hned od čtvrtku ráno jsme začali tvrdě bušit jednu cestu za druhou. Prakticky nejlehčí cesta co jsme lezli se pohybovala v obtížnosti kolem 5b, tedy 6-. Za čtyři dny lezení jsme dohromady vylezli kolem 35 cest, většinu s klasifikací 5c, 6a a 6a+. Na své konto jsem si tak připsal celkem asi 30 cest v této obtížnosti na OS, dokonce i dvě 6b, tedy čisté 7. Kdo má zájem, kompletní přehled těch zajímavějších cest je v mém lezeckém deníčku.

Za zmínku stojí také neúspěšný pokus o Anicu Kuk, 350 m vysokou stěnu. Chtěli jsme se původně s Milošem pustit do cesty Mosoraški za 5c, avšak po 4 délkách jsme se od slovenských kolegů ve vedlejší cestě dozvěděli, že jsme špatně nastoupili a lezeme úplně jinou cestu o klasifikaci 7b. Vzhledem ke 4 vylezeným délkám (6a, 6a, 6a, 6b) a představě nereálných délek před námi jsme se rozhodli pro klidný ústup slaněním. Ale aspoň už víme, který výčnělek jsme si spletli a příště už se snad zadaří trochu lépe. I tak jsme ze 150 vylezených metrů o této klasifikaci měli docela radost. Prostě 4 dny krásného lezení.
Fotogalerie

Celý text