Opět na Malé Fatře aneb expedice 9a pata za hlavu

Již téměř tradičním se stává zimní přechod Malé Fatry v období mezi Vánocemi a Silvestrem. Letos jsme vyrazili v patrně nejsilnějším složení: Miloš, Michal, Janča, Piškot,Libuška a já. Po předloňském roce, kdy jsme se bořili po pás ve sněhu a po loňském roce, kdy nebyl skoro žádný sníh, letos bylo sněhu ještě méně. Sraz byl domluvený na nádraží v Ostravě v pravé poledne. Přistoupili jsme do vlaku od Olomouce v kterém nám Piškot s Jančou už drželi místa a vyrazili jsme směr Strečno. Odtud jsme se vydali na chatu Pod Suchým kde byl domluvený nocleh, ať si odpočinem před útokem na hřebenovou turu a nějaký ten prvovýstup. Cesta byla z počátku v pohodě ale jak jsme začali opouštět civilizaci tak začalo přituhovat v jednu chvíli jsme si pro jistotu nasadili i mačky. Potom přišlo toužebné stoupání, kdy jsme věděli že po 1,5 hodině nás čeká ještě vytouženější chata a pivko. Po úmorné cestě jsme už viděli chatu a víc než na pivo jsme se těšili v prvé řadě na večeři. Na chatě jsme se usušili, pojedli a popili a potom už šli spát, ať jsme ráno připraveni podniknout útok na vrcholy.

Ráno jsme vstali o pul osmé, posnídali, sbalili se vyvyrazili pokořit jeden z mnoha cílu expedice, vrchol Suchý. Z chaty jsme vyšli plni elánu a dobré nálady po půl hodině výstupu se někteří členové rozhodli pro závěrečný útok použít mačky pro snadnější výstup. Další dny jsme je rovněž prakticky nesundávali z nohou. Krásná inverze v údolí působila velmi fotogenicky, takže jsme v příjemném počasí zastavovali skoro každou chvilku.

Po chvíli jsme stali všichni na vrcholu Suchém a užívali si pěkného výhledu na okolní krajinu a vrcholy před námi. Cesta ubíhala celkem dobře až na silný vítr ale i s nim jsme si poradili. Po delší době a krkolomném přelézání skalisek jsme stali i na druhém vytouženém vrcholu, Malém Kriváni, kde jsme se nechali obligátně zvěčnit a chystali se na nejtěžší část naší expedice útok západní stěnou na Pekelník !!! Byla to jasně vhozená rukavice. Ovšem ne všichni se cítili na tak těžký a vyčerpávající výkon, takže jsme se nakonec odpojili Michal Milhaus a Burák a začali s nástupem pod stěnu. Po nástupu do cesty jsme se rozhodli že to stočíme až na západní pilíř a udělali jsme dobře. Cesta byla schůdnější a také zajímavější. Zejména závěrečný převis klasifikace 9a s patou za hlavu byl opravdovou lahůdkou. :)

Na vrcholu nás čekala druhá část naši expedice a povzbuzovali nás v závěrečných metrech, což nám dodalo síly do finiše a dokumentovali závěrečné metry. Potom už nás čekala pouze třešnička na dortu, výstup na Velký Kriváň. Po chvíli jsme stali na vrcholu kochali se pohledem na chatu na které jsme měli domluveny další nocleh.Udělali jsme další nezbytnou vrcholovou fotografii a vydali je po úbočí hory směrem k chatě na jídlo a doplnění tekutin. Den jsme zakončili popíjením všeho možného, takže spánek na studené půdě na chatě pod Chlebom byl jedině dobře. Ostatně i výhledy skrz trámy byl výrazně lepší než uvnitř v teple přes okno. :)

Jelikož jsme letos vyrazili na 4 dny místo obvyklých tří, podnikli jsme malý výlet na nádhernou horu Stoh. Miloš nás bohužel ráno opustil na vlak, takže jsme pokračovali pouze v pěti. Na prvním hřebenu to foukalo kolem stovky, takže se nešlo zrovna nejlépe. Piškot s Jančou raději zvolili kratší okružní variantu v okolí Chlebu, zatímco Michal, Libuška a já jsme vzdorovali větru a po asi 2 hodinách jsme se doplazili na vrchol Stohu. Odměnou byly opravdu krásné výhledy na Velkou i Malou Fatru, Západní a Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Babí horu, hřeben Beskyd s Lysou horou, zkrátka super výhled na všechny strany. Po cestě zpět to foukalo snad ještě více, takže jsme se místy museli naklánět proti nepříjemnému bočnímu větru více než obvykle. :) V závěru dne se někteří obyvatelé chaty bavili trošičku hlasitějším diskotékovým stylem, takže ostatní raději zalezli do pokojů, kde se sice spát nedalo, ale alespoň jsme slyšeli vlastního slova.

V závěrečný den naší výpravy jsme vyrazili směrem na Mojžíšovy prameny a potom dále do údolí ke krásně zmrzlému Šútovskému vodopádu. Odtud to byla asi hodinka a půl na zastávku Šútovo, odkud jsme vyrazili zpět domů.
Fotogalerie

Celý text