24h MTB

Po loňském senzačním 4. místě jsme s Petrykem nemohli jinak, než opět vyrazit zničit svá těla a kola na další ročník čtyřiadvacetihodinovky.Vzhledem k mému letošnímu nenatrénování jsme si rozhodně nedělali žádné větší ambice, ale přeci jen aspoň aby padlo 400 km. Páteční večer jsme po příjezdu a registraci do sebe poctivě natlačili párky, aby bylo druhý den z čeho brát energii. Obhlídka trati nebyla nutná, takže jsme se spokojili krátkou procházkou startovního a cílového prostoru.

Sobotní ráno, tedy pro mě mírně před desátou spíš poledne, naznačovalo zataženou oblohou proměnlivější počasí než loni. Když těsně před startem došel v tojtojkách toaleťák, začal jsem být mírně nervózní, ale naštěstí zásobovač Honza dovezl dostatečnou zásobu včas. Úvodní běžecká trať byla tentokrát na mě a já při zvuku okolních křupajících treter ocenil moje Lake, k běhu jako stvořené. :) V úvodním sjezdíku se udělal malý špunt, ale hned se všechno rozjelo a k mému překvapení i docela příjemně roztrhalo.

Pak už následovalo nekonečné střídaní s Petrykem po jednom kole. Již mé úvodní časy, kolem 45-50 minut na 14,6 km dlouhé kolo dávaly znát, že loňský úspěch zopakován nebude. Petryk jako vždy svými lepšími časy přeci jen vše mírně vylepšoval. Předvečerní deštíček nás sice zchladil, ale mírně rozblácená trať začala dávat zabrat čím dál tím víc. Ještěže s námi jela jako technická podpora Petrykova Barča, která o nás v perných chvílích pečovala. V těch nejpernějších chvílích mí letos ukrutně chyběla pravá Kofola, která dokázala na rozdíl od té letošní černé limči pořádně spravit žaludek.

Letošní nedělní ráno bylo oproti loňsku relativně pohodové. Nesmažilo to letos tak perně, takže se ani žádné příznaky úpalu a úžehu naštěstí nedostavili. Ale ně že by na mě nepřišla krize. Kolem 6 ráno mi hned v prvním kopci najednou došlo a já se ve výjezdu trápil jako nikdy a poprvé jsem ocenil i nejlehčí převodník. Při dalším střídání se sice můj stav zlepšil, ale i tak nacházelo nejméně zubů v předu své uplatnění čím dál tím častěji. Předpokládám, že pokud by závod trval déle, namontoval bych asi dopředu místo převodníků další kazetu. To by se to pak šlapalo. :) Poslední dvě kola se jelo docela na pohodu a s vědomým posledních okruhů jsem si sjezdíky užíval naplno. Ve výjezdech mě sice na kolo dali průměrně 4 lidi, ale ve sjezdech jsem zase já předjel tak 8, což psychice pomáhalo opravdu velmi.
Naštěstí vše netrvalo déle než 24 h a my se rozhodli ukončit závod v čase 23:27 s počtem asi 414 km a výsledným 14. místem. Zpětná spokojenost naprostá.

Fotky od technické fotografické podpory Honzy a Barči jsou tady.

Celý text